Císař a kancléř - pohyb a strava

Ó, čase ženiny pyramidy. V mládí jako lusk, ve stáří jak zkyslé hrozny. Jak vidno, člověk se musí prokousat hromadou nesmyslných skřeků, slovního harampádí a nesouvislých žvástů, aby se dostal k jedné rozumné poznámce nebo přímému poznatku z hrdla své holky. Tvrdí, že jsou kované v rétorice, ale když je necháš mluvit, otvírají jen zobáčky a plácají ty své blábolky! Které se naučily v prváku na zdrávce. Hodiny a hodiny diskutují s best friendkami, jestli je tamten kořen volný. 

Já jsem úplně jiný. Když mám zájem o dívku, hned jí to naznačím. Slovem a důrazně. Že mám o to a to tělo zájem. Nemůže-li se té cti a toho štěstí dostat mně, ať se jich dostane druhým borcům. Odmítne-li mě, což se stává téměř zpravidla, odejdu rovně a víckrát ji neoslovím. Jak se říká: ať nebe existuje, i když mně bude souzeno peklo... Putoval jsem skrze nepředstavitelné kraje. Ve svých dvaceti jsem trávil prázdniny v klínu těch barbarských končin, kde země rodila normální nestvůry, hady s pěti ocasy a brouky s třemi bodly - na jihu Mauritánie. A to byste se přímo posraly přes tanga na ty kamínky, kdybyste měly na tamějších zalezlých plážích strávit jedinou noc. Bez světla, bez oblečení se tam téměř nedá přežít. Měsíc tam má stejnou barvu jako nekonečný písek. Tam mají ženy společné a chlapi se tam živí výhradně lvím mase. Nebylo jim divně, ani když sežrali hady, špičaté hroznýše nebo co. Žebrali, kradli, lhali, byli lakotní, podepsat se neuměli, ale něco v nich bylo. Tam ještě byly jakési nápodoby mužů, kteří měli těžké dětství i dospívání, byť se vyjadřovali dost neartikulovaně. 

Chcete-li tam zažít sakumprásk vše, vydejte se do lesa. Veškeré kroky, i v těch pralesích tam, znásobte sluncem, žízní a strachem z žízně. A co vy víte o délkách, jaké se tam rozprostírají? Je to tam jako obří bludiště a vy jste neustále v jeho středu... Někdy se vám zdá, že už už jste na okraji, ale pak zjistíte, že ty obrysy toho okraje jsou ještě příliš spletité a zmatené, než aby naznačovaly cestu ven. Vážně se tam cítíte jako ve skalním výklenku nesmrtelných. Pokud se sami svou zpupností nevyhloubíte do povrchu kostrbatého hrobu. Kolikrát asi jsem tam potkal všeználky, kteří tvrdili, že jsou znalci žen? Dost krát. Ale co se ukázalo? Že byli první, které místní děvy vysmály. A já si tam aspoň párkrát zašukal (Elvíra slula) - v paprscích zapadajícího nebo vycházejícího slunce. 

Procházel jsem tam všelijaké shopy. Dají se tam koupit všemožné zlepšováky, topořilky, zmijí kořeny. Figurky v miniaturní velikosti. S ňadry, vaginálními kapsami. Rohožky do vany z materiálu kondomů. Byla tam i jakási autoobsluha pro pány - tourist vagína. Pracuje na baterky, ale zapojíš ji i do zásuvky. V lascivně černém provedení ochlupení. Ale staly se i horší věci, třeba že mě tam pohryzal čokl - žádný oříšek nebo retrívr, ale normální animální hound z nějakého místního Baskervillu... A co se stalo? Myslíte, že mi skoro neřezali nohu o ostrou hranu křemene? Měl jsem ji úplně černou, ale po pár dnech sněť opadla. 

Žili tam lidé neblahého osudu a panovalo v nich nepřátelské ticho. Netečně pohlíželi na cizince, kterým jsem pro ně nepřestával být po celou dobu mého pobytu. Nepřivolili ve vztahu ke mně k ničemu. A to jsem nutně potřeboval útulek, místo k ulehnutí. No přežil jsem, ale neumím si představit druhého, který by přežil.