pondělí 21. září 2020

Co lze říci prostě, lze říci i komplikovaně

To je moje filozofie. Kdykoliv se mě kdokoliv, což se často nestává, ale když se tak stane, zeptá na libovolný dotaz z oblasti třeba školství, ekonomie nebo hospodářství, odvětím, že jakákoliv mince má aspoň dvě strany. Abych byl přesný, nestává se to nikdy. Od té doby, už je to skoro šest let, co trávím život za Atlantikem, potkávám Čechy asi tak jednou za uherský rok. Raději se s nikým nezadávám - odvrátím tím tak od sebe jaksi automaticky podezření, že jsem přepjatý, nebo se snažím působit elitářsky. Houno, každý soldát ví, že mě je šumák, jaký zaujmu ve vašich očích oceněk. Když mě výjimečně bolí vše, ve chvílích, kdy bych chtěl jen rozrazit veřeje přehrady a nechat rozlít slzy po krajině tváře, vím bezpečně, že to nikdy neudělám, a tím spíš je mi fuk, co si kdo myslí. Chlapáci nepláčou, to si pamatujte. Radši zhnijí zevnitř, než by projevili známky slabosti.




Jaké štěstí býti básníkem býti básníkem s očima podivína


říká nějaký naiva...
Když někdo tvrdí, že slunce přece nesvítí, vždycky zařvu: Slunce svítí vždycky. Ty pitomý mraky na tom nemůžou nic změnit.

4 komentáře:

  1. Kdoví, co slunce ve skutečnosti za mraky dělá.

    OdpovědětVymazat
  2. Slunce zář i za mraky chrání nás. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Stuprume, kdysi jsem ještě na blogu měl několik rozhovorů a na blogspotu zatím žádný, nemohl by ses někdy stát zpovídaným? Jsi velmi zajímavý člověk.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Spíš divný, zajímavý asi méně. Tak třeba někdy. ^^

      Vymazat