Co lze říci prostě, lze říci i komplikovaně

To je moje filozofie. Kdykoliv se mě kdokoliv, což se často nestává, ale když se tak stane, zeptá na libovolný dotaz z oblasti třeba školství, ekonomie nebo hospodářství, odvětím, že jakákoliv mince má aspoň dvě strany. Abych byl přesný, nestává se to nikdy. Od té doby, už je to skoro šest let, co trávím život za Atlantikem, potkávám Čechy asi tak jednou za uherský rok. Raději se s nikým nezadávám - odvrátím tím tak od sebe jaksi automaticky podezření, že jsem přepjatý, nebo se snažím působit elitářsky. Houno, každý soldát ví, že mě je šumák, jaký zaujmu ve vašich očích oceněk. Když mě výjimečně bolí vše, ve chvílích, kdy bych chtěl jen rozrazit veřeje přehrady a nechat rozlít slzy po krajině tváře, vím bezpečně, že to nikdy neudělám, a tím spíš je mi fuk, co si kdo myslí. Chlapáci nepláčou, to si pamatujte. Radši zhnijí zevnitř, než by projevili známky slabosti.

Jaké štěstí býti básníkem býti básníkem s očima podivína

říká nějaký naiva...

Když někdo tvrdí, že slunce přece nesvítí, vždycky zařvu: Slunce svítí vždycky. Ty pitomý mraky na tom nemůžou nic změnit.