Dobře vypočtená časová mozaika, verše na efekt zvukový, to ještě nedělá báseň... Je třeba síly emoce, vidění. Zeptejte se Sigmy, to je mistr plasticity.
Černé hrozny svítelnic... vesmír je v nich... ne zcela, jen na volném prostranství...spatřil jsem kupu balvanů a šel si sednout - po chvíli vyšla zpod loubí. Lodyhy kozího listu rozkládaly mezi mohutně vzrostlými stromy svá dlouhá pásma lián. Rozvinula svou štíhlou postavu pod tempem kroku, ovinula půvabně svou dlouhou paží kolem hloží.
Obrysy její tváře se měnily jako plamen lampy. Přesto navyklé pohyby. Byla hezoučká, roztomilá. Pocítil jsem neurčitý zármutek, byl jsem přesvědčen, že mi zbývá málo života. Hlas slýchavaný v dětství, které mě zarážel svou správností... Nejvíc mě na ní přitahovaly dokořán otevřená ústa, jež nevyjadřovala smích (ústa nebyla roztažena do šíře), nýbrž úlek.
Obrysy její tváře se měnily jako plamen lampy. Přesto navyklé pohyby. Byla hezoučká, roztomilá. Pocítil jsem neurčitý zármutek, byl jsem přesvědčen, že mi zbývá málo života. Hlas slýchavaný v dětství, které mě zarážel svou správností... Nejvíc mě na ní přitahovaly dokořán otevřená ústa, jež nevyjadřovala smích (ústa nebyla roztažena do šíře), nýbrž úlek.
Žádné komentáře:
Okomentovat