Závody žížal

Bylo sychravé, mokré, čvachatající počasí a celou ulici a všechna prostranství po zbořených domech a všechny aleje a keře naplňovala její vůně, Chanel 5, neviditelná, jemně rozptýlená mázdra vůně, která přebije ty ostatní, a do té vůně bylo tak zataženo, že některé kouty, kudy se ubírala, se podobaly malým zažluklým světničkám, kde se svítilo petrolejkami. Kráčela po chodníku jako úplná bohyně, s nehtíky jako s zježenými špendlíky, s odstřižky látek jdoucími jí od boků (tak plodných jako boky Démétér), a tato nevývratně stabilní ledová královna, když byla asi v polovině ulice, vzpomněla si, že má schůzku s kosmetičkou a pak má zaplatit inkaso a zajít si honem na pedikúru. Vyhýbala se opatrně kalužinám, kterých nebylo málo po rozmoklém chodníku, a nerovném dláždění a naslouchala s jakousi libostí nástrojům, pianinu z paneláku, zvonečkům instalatérů upevňujících nějaký řetěz, a když šla kolem výkladní skříně prodavače bot původem z Pešti, mrkla naň rychle, rychleji než bys řekla švec zhodnotila, že zas vypadá, ten podivný kuřák laciného tabáku, tak nějak staromilsky, ubitě, v tom jeho kamrlíku, s cigárem za uchem, věčně pokrytém mušinci. Mušinci byl zasypán ten kamrlík, ne jeho ucho. Vracela se hbitě, kam ji pevná stehna nesla, pak kolem plotu, vysunutého asi o krok dál než dřív, a před úrovní fronty nějaké jiné ulice ji padl do očí někdo, někdo docela zvláštní. Jako velká pootevřená zásuvka s úlomky cihel ji vyšel vstříc zahalený zahaleč. Vracel se sklepní ulicí plnou koksu, sněhu a dehtu počmáraného pivem. Vracel se jak široký tak dlouhý a maličko šilhal a jednu nohu předsouval míň kupředu, takže elcepelce belhal jako nějaký marod z války, a byl úplně, ale echt vožralej a mlel si pod strniska nějakou odrhovačku, kterou by hvězdy ani zrcadlení střepů, byla-li by temná noc, v jeho láhvači, z nějž ještě labužnicky upíjel, nejspíš nechtěly slyšet, když tu se zastavil na místě, jako by ho tam přibily hřeby a zahleděl se na tu lasičku s laškovnými rty a safírovýma očima, srdce mu na tři doby tak nějak úplně vypadlo z rytmu, a ten děravý hrnec a kus koberce a kus hadru a kolík na prádlo mu padaly z kapes, protože se už skládal na zem zasažen bůh suď čím, sám osud ho zastihl nepřipraveného, jeho, který byl obvykle a vlastně nejčastěji o nějakou dobu napřed a kterého matka tolikrát varovala, aby nikdy neupadl do pasti děvek a prsatic a hlavně nejvíc těchhle dobře tělesně vyvedených slečinek.
Mami, pro tentokrát udělám výjimku, mžiklo mu vědomím, ještě než dopadl...