Rum, citrón a cukr

Budete mou dobrodinkou, když mě zbavíte kohoutkové vody! Nechci už pít z podzemní kloaky...Veden jak instiktem čerstvou chutí kávy, vydal jsem se tedy do kavárny. Trvalo nějakou dobu, než mi přinesli koláček a latté. Přinesla mi je ta nejpůvabnější slečinka. S rozpaky jsem se zeptal na její jméno a číslo. Udala obé a brzy jsme už spolu chodili! Píchali jsme s Verčou jak králíci asi dva měsíce, pak jsem ji vyměnil.

Jel jsem takhle jednou do Rychnova, obhlídnout si místní muzeum. Měli tam parádní výstavu o Mánesovi. jsem velkej příznivec české romantické krajinky, tak jsem tam jel s lahvinkou schovanou v baťohu, abych byl maličko lízlej, než si tam provedu tu prohlídku.. byl jsem na dně láhve a akorát vidím, jak se za závěsy mihla nějaká nadržená kočička.. měla fakt figuru jak bohyně, a už lezla dovnitř... ani se nezptala, jestli tam mám volno. Hned mě upoutalo její halenka s kanárkem Tweetym a dlouhé, opálené nohy. Hodila si ruksak nahoru a usadila se přímo naproti mě, ruce si vrazila do kapes. Musela vidět, že jsem pitý, ale zdálo se, že tomu nevěnuje patřičnou pozornost. Nechápala, jak je nebezpečný být coby mladá slečna v kupé s ožralým stuprumem.

"To je dneska ale dusno, co", zeptala se zvláštním, holčičím sopránem. Mohla mít tak čtyřiadvacet, ale od pohledu vypadala, že ji už muselo ošukat nějaké středně velké pohraniční město. Můj zájem byl probuzen.
"Si piš, pusinko," vystřelil jsem.

"Prosím? Takové oslovení byste si mohl odpustit."

"Odpustím si, ale nejdřív mi ukážeš, co skrýváš za tou halenkou," s těmi slovy jsem vystřelil jak čertík z krabičky a sedl jsem si vedle ní. Obličej mi svítil vzrušením.

Položil jsem ji hnátu na koleno a ona se pořád jen tak koukala před sebe a divně se usmívala.

"Máš snad růžový pas v karate, slečinko? Že se nějak nebojíš. Teprve to přijde nebo jak?"

"Přišla jsem si pro to," oznámila.

Její přiznání mě překvapilo, ťalo do živého. Ale neváhal jsem ani sekundu, začal se jí dobývat do kalhotek, ochmatávat kozy a taková ta klasika. Za chvíli měla kalhotky u kotníků a pěkně jsem jí nabíral.

Když jsem byl akorát v nejlepším, ten debil průvodčí se zjevil jak nějaký pošahaný duch z Hamleta...

"Jízdenky, prosím," ozvalo se nám za zády...