Ona a já

Seděl jsem v baru a pil už asi dvanáctou whisku, kdo by to počítal, už jsem byl docela jetý, ale jak víte, u mě s rostoucím množstvím promilí roste chuť a obrazy se mi štědře rozplývající zčistajasna dostanou zas jemnější obrysy, když je důvod... a ten tedy byl, protože vešla nějaká blondýna, možná tak třicetiletá, možná míň, ale kdo by hádal s takovou postavou, prostě neuvěřitelný kus.. vnímal jsem jen, jak vrtí tím zadkem v úplných džínách, na ksicht jsem se ani nedíval, až později jsem k ní zvedl a tvář a moh jsem vidět, že má na nose nasazené světle zelené sluneční brýle a jde rovnou k bankomatu v koutě... barman byl docela vazba, samej sval a bříško, starej dědek, vypadal, že dostal pár dobře mířených ran a že je zvykl na ledacos a vzhledem k tomu, s jakou chutí mi naléval whisky asi znal tu slabost pro cinkot ledu v sklínce, která člověka vede k lití se, ale taky čuměl jak střela... pošeptal mi dokonce tak, aby to neslyšela, "pretty, huh?", a tázavě zvedl obočí... jak nějaký Talián na pouti. Jen jsem kývl, když piju, tak nemluvím, asi jako skoro nic jiného - kromě chcaní. Vybrala si, tipoval jsem, pěknou řádku bankovek z toho, jak lítaly, honem jsem je nespočítal, ale bylo jich dost... vsadila si je úhledně v ruličce do kabelky, upravila si jedním pohozením hlavy hřívu, a šla na malou stranu - dveře na dámy jsou hned vedle vchodu do chlapů... a já ji skoro pustil z hlavy, nebýt toho, že jsem na ni zas civěl, jak vycházela ze dveří... strašně mě totiž vrtalo hlavou, jaký má výraz očí... já jsem hrozně na oči... zakrývaly značnou část tváře ty její sluneční brýle a působila tak nějak ostře a nekompromisně... a hlavně jsem si všiml, jak houpavě pochoduje a vrtí tím zadkem, který byl opravdu výsostně vyveden... jak šla, ani na mě nebo na něj nepohlédla, jen se za ní zaklaply dveře.. pil jsem dál, trošku zmaten jejím výstupem, protože do toho pajzlu ženské skoro nechodí a už vůbec ne takové... ale náš příběh má stuprumovské, jak jinak než kompletně ujeté pokračování... proto tu je a musí být.. chci, aby tu byl! tak jsem si šel ulevit po nějaké chvilce a jak je mým zvykem, když dámy nejsou v podniku, chodím na dámy... (chodím tam někdy, i když tam jsou, ale pššt), a co nevidím.. její kožená kabelka za dobrých pár stovek doláčů tam leží.. a já, no, vak víte.. když někde ležím prachy, moc neváhám.. šel jsem blíž a nakoukl do ní.. zprvu jen tak, aby to nevypadalo, že ji chci okrást.. přece jenom, za to je možno vyfasovat i nějakou podmínku... a neříkám nic, ale já už v ní jsem... to je šumák, proč.. řekněme, že nepotřebuju, aby přijali cajti a zjistili, že jsem okradl nějakou svůdnou kočku...v každém případě tam byla nějaká pěkně drahá brož, voňavka, rtěnka, něco, co nevím, co bylo, samé blbosti a pak peněženka... v té byl řidičák (jméno Sharon, polil mě nach, jak půvabné jméno)... a pak ty prachy.. tisíc babek... to není málo.. na takový pajzl je to hromada peněz a dalo by se z nich chlastat dost dlouho... za tři dolary pivko, za tři i shot, když se sejde.. no.. a já byl už celkem na hraně, po pěti hodinách pití automaticky přecházím do volnějšího režimu a míň myslím na to, co bude a nebo může být... tak jsem prsotě vzal tu ruličku a strčil si ji do kapsy.. brož a ta hovna mě nezajímala... i když i ta by se dala prodat mladým cucákům za pouliční drogy... ale ne, chtěl jsem jen peníze na ruku, chtěl jsem prostě pít ještě příště... hotovost, v Americe platí jedině hotovost, cash... zvlášť tam, kde jsem já. A když takhle zvednu hlavu k zrcadlu, které je naproti dveřím... ona... už tam škvírou ve dveřích na mě vejrá... mohla tam být půl minuty, pár vteřin nebo čtvrt minuty.. něco mezi tím.. ale kouká na mě zpoza těch zelených brýlí a já úplně ztuhnu.. krve by se ve mně nedořezal a každopádně každý alkoholický výpar ze mě vyšel do éteru.. řek jsem si, že teď řekne (co řekne, ale rozkřičí se) tomu barmanovi, ať volá policajty... a jediná moje cesta na svobodu bude skrz něj.. ne ní, to byla holčička, ale skrz to staré sádlo.. sádlo s holou lebkou, které už pár ran z a život schytalo.. a kdoví, jestli ho jedna pořádna rána složí... já takhle myslím výhradně.. zvlášť během pití... buď vše nebo nic...
Ale nic se nestalo, protože ona mlčela a barman přišel k ní, asi zpozoroval, že něco je špatně... šel blíž a pak už stál skoro proti mě a ní a ona zatím otevřela dokořán... no komedie, byl jsem bledý jako vždy, asi bledší než obvykle, ale to jsem byl i předtím, když jsem v sobě měl spoustu těch whisek... a dědek se jí normálně zeptal, jestli to je její kabelka a já na to, že jsem ji zrovna chtěl dát k němu... dokud si ona pro ni nepřijde... a ona tu verzi odsouhlasila... barman se usmíval, byl úslušnější než může ten špalek tuku být, a tak jsem jí ji podal a on se zeptal, jestli teda něco nechybí... a ona to prohrabala a úplně klidně řekla, že nic nechybí... měl jsem jejich tisíc dolarů v kapse, nemohl jsem to pochopit... napadlo mě, že jsem si to vybájil, že jsem si je strčil do kapsy... i když mi to přišlo divné i na mě, že bych si vyfabuloval krádež... kterou jsem si jen mermomocí přál uskutečnit... v každém případě ona pak pořád ještě bez úsměvu a vážně a tak nějak tvrdě řekla, že by se to mělo oslavit... a jestli se s ní nenapiju. A já, úplně vyveden z míry (jako nikdy), že jsem jen zablekotal, že to nemuselo být...ale něco v jejím hlase mi radilo, abych její nabídku přijal, takže jasně, ok, jistěže se napijeme... řekla mi všechno a snad ještě víc, než jsem si přál vědět... a já ji tu tisícovku někdy během toho, jak chtěla zaplatit a řekla, jejky, já si zapomněla peníze, někdy během toho odcházení jsem jí tu ruličku položil na koleno (a ona poděkovala, ale furt s těmi brýlemi na očích)... no a pokračování to má taky božské, ale spíš si ho přečtete až tak po desáté hodině...