Shledal, že to děvče sedící u baru vůbec nebylo tak zlé. Měla šaty, které jí víceméně slušely, zahalovaly každý úd ne moc intimně, netísnily slušné kozy a hojné řasení látky opakovalo jako tisíceré echo rozkošné pohyby postelové bohyně! Obhlédla nejprv terén, pak vyrazila na lov. Sbalila ho během dvou hodin v družné konverzaci - ve skutečnosti o dvě hodiny dřív. Prcali ještě téhož večera u ní v kvartýru. Od následujícího dne spolu oficálně chodili. Rozešla se se snoubencem Edvardem, tím blbečkem, který měl jen prachy, ale malé péro. Otočila se tedy zády k bohatství a zajištěnému životu sekretářky v jeho kanceláři, aby dala přednost orgasmům. Vůbec ne špatná volba, jak ho k jeho spokojenosti napadlo... Nesmírná výhoda: mohl se s ní ukazovat před kamarády! - ne jako s tou předešlou, tou raději schovával doma - a hlavně, mohl s ní šukat na tisíc způsobů, což u těch předtím nebylo možné. Vždycky ho poslušně vyhonila, když si poručil. Nebylo na co si stěžovat... Klapalo to prostě jak holandské mlýny. Mluvil s ní sice jako s osobou, která se ohne i pro špendlík. Jí to ovšem vyhovovalo. Byla ráda v područí dobyvatele, nestěžovala si. Když měla jít k němu, po schodech nechodila, nýbrž poskakovala. Ostatně odměnou jí byla sladká soulož. Libovala si v úchylných technikách, které ovšem během jejího dosavadního života příliš neuskutečňovala - dílem z ostýchavosti, dílem z neschopnosti jejích nabíječů. Neznali její tělo, plakala kdysi za bezesných nocí do polštáře. "Kdy už přijde nějaký, se kterým si užiju čuňačin, budu si moct dělat, co budu chtít a ještě mě zahrne dary jak Kleopatru?" ptala se a odpověď roky nepřicházela. Dokud jej nepotkala v baru s poetickým názvem Papír a tužka.
Žádné komentáře:
Okomentovat