Nejjednodnušší by bylo pustit si plyn, utěsnit všechny otvory a lehnout si do postele. Ale někomu se nechce čekat na usínání, na smrt po vzoru Růženky. Volí jistější cesty.
Třeba já bych se radši zastřelil! Muselo by to ale vypadat profesionálně, abych byl s výsledkem spokojen. Část ustřelené lebky např. po použití brokovnice může na estéty smrti působit buď nevěrohodně nebo jen hloupě. Dírka musí být speciálně umístěna. Za uchem a nebo ve středu čela, pokud možno velmi symetricky. Aby se dalo říct - jak umřel, tak žil.
Další možnost je sebevražda vraždou. Ptáte se asi, co je to za výmysl a abych to osvětlil. Znovu není nic jednoduššího. To je tak, když vyprovokujete v hospodě tři ožralé nácky, aby vás kopali do hlavy, dokud už nic neucítíte. Nevýhodou zde je, že neovlivníte výsledné zmrzačení ve tváři. S tím bývá vždycky potíž. Schválně se pokoušíte vypadat co nejlíp a ejhle. I když rozehrajete svou duchaplnost naplno, nic si nepomůžete. Snad si vytipujete mírně přihlouplou skupinku nácků a možná je kličkami donutíte bít vás tak, aby tvář zůstala nedotčena. Např. řekněme, že se s nimi vsadíte o to, že mezi nim není nikdo, kdo vám hranou stolu vypíchne plíci. Věrte mi, že tadyhle bruslíte na tenkém ledě života, a proto to raději nikdy nezkoušejte. Jsme uvězněni ve světě jevu a nemůžeme znát jeho podstatu. Můžeme však znát, která bota nás nakopla do zadnice. Ty z vás, které někdy byly bity žárlivými manželi či milenci, vědí, jaké to je dostat přes čuňu - a že to není žert!
Žádné komentáře:
Okomentovat