Přepis březnových snů
Mám na sobě plášť doktora, bůhví jak jsem k němu přišel. Chvíli se loudám po chodbě, pak nakouknu do náhodného pokoje. Leží tam ještě dost mladá žena, bruneta, bledá jak stěna, oči zavřené, sotva dýchá.
Kdy asi byla operovaná, napadne mě. Tak možná včera večer? Dnes ráno?
Nevadí, na sexík je vždy ten správný čas.
"Dej stranou pokrývku," křiknu na ni. Otočí se na mě skelná běloba oka úplně mimo. "No neboj se, jen ti prohmatám břicho."
Je trochu nafouklé a bolestivé na pohmat, podle jejího vzlyku.
Podle tvaru a uspořádání jejího břicha však tipuju, že je to pořádná ženská. Unese silné dítko a bude mít kvalitní vejcovody.
"Teď budeme muset pokročit k prohlídce dolních partií," oznámím ji suše.
"Ne, prosím," zamumlá a zatváří se ještě hůř. Nebo aspoň hádám, že něco takového mumlá. Nejsem lichometník a hned jí upřímně oznámím, že je můj typ.
Strhávám z ní nemocniční hadry. Nejspíš brzy moudře pochopí, že to má se mnou, poněkud silnějším a umanutějším, marné - podvolí se. Na světě je taková spousta krásných holek a pořád přicházejí nové a nové...pravda, většina se teď rodí v Indii nebo kde, ale i z toho se dá vyrůst, vyvzdorovat se z bídného losu. Jakmile se zbaví víry v nepravého boha, mohou emigrovat do Čech a tam zapustit kořínky. Plodit snědé děti třeba s poctivými chasníky ze Znojma. Další čisté generace už budou čím dál češtější a hospodyňkovatější. Zatímco ji prohlížím zblízka, uvědomím si, jak moc vlastně miluji život. Nazývejme však věci pravým jménem - za život dosaďte ženské. Nebo aspoň mladé, atraktivní ženské, které jsou připoutané k lůžkům lazarů a dávají všanc své vše!
Mám na sobě plášť doktora, bůhví jak jsem k němu přišel. Chvíli se loudám po chodbě, pak nakouknu do náhodného pokoje. Leží tam ještě dost mladá žena, bruneta, bledá jak stěna, oči zavřené, sotva dýchá.
Kdy asi byla operovaná, napadne mě. Tak možná včera večer? Dnes ráno?
Nevadí, na sexík je vždy ten správný čas.
"Dej stranou pokrývku," křiknu na ni. Otočí se na mě skelná běloba oka úplně mimo. "No neboj se, jen ti prohmatám břicho."
Je trochu nafouklé a bolestivé na pohmat, podle jejího vzlyku.
Podle tvaru a uspořádání jejího břicha však tipuju, že je to pořádná ženská. Unese silné dítko a bude mít kvalitní vejcovody.
"Teď budeme muset pokročit k prohlídce dolních partií," oznámím ji suše.
"Ne, prosím," zamumlá a zatváří se ještě hůř. Nebo aspoň hádám, že něco takového mumlá. Nejsem lichometník a hned jí upřímně oznámím, že je můj typ.
Strhávám z ní nemocniční hadry. Nejspíš brzy moudře pochopí, že to má se mnou, poněkud silnějším a umanutějším, marné - podvolí se. Na světě je taková spousta krásných holek a pořád přicházejí nové a nové...pravda, většina se teď rodí v Indii nebo kde, ale i z toho se dá vyrůst, vyvzdorovat se z bídného losu. Jakmile se zbaví víry v nepravého boha, mohou emigrovat do Čech a tam zapustit kořínky. Plodit snědé děti třeba s poctivými chasníky ze Znojma. Další čisté generace už budou čím dál češtější a hospodyňkovatější. Zatímco ji prohlížím zblízka, uvědomím si, jak moc vlastně miluji život. Nazývejme však věci pravým jménem - za život dosaďte ženské. Nebo aspoň mladé, atraktivní ženské, které jsou připoutané k lůžkům lazarů a dávají všanc své vše!
V nejlepším jsem vytáhl zpoza pláště stříkačku s midazolamem a píchl jí ho do stehna. Počkal jsem.
Její přepadlost ustoupila uvolnění. Začala blekovat: "Omlouvám se, ale nejsem právě naladěna na sex. Jestli vám to nevadí, ocenila bych, kdybyste mi provedl, co jste mi chtěl provést, pokud možno rychle. Vím, že jste mi včera zachránil život, pane doktore. Patřičně vám poděkuji, ale nejspíš až zítra, protože teď bych potřebovala pořádného panáka a ještě si trochu zdřímnout."
Její řeč na mě náležitě zapůsobila. V tu chvíli jsem se probral.
Žádné komentáře:
Okomentovat