Zrovna po sobě ječeli jako poslední měsíce pořád.
Nahrnula se jí krev do tváře:
"Vrátíš se ožralý jako vždycky!" Tondovy či ztvrdly. Ale pak řekl malátně, téměř bez hněvu:
"Kdežto tebe tady načapám, jak šukáš s Lojzou."
Mně se zdá, že nejlíp uděláme, když je necháme v tomto okamžiku časoprostoru, aby si to hezky vyříkali a vydali se někam, kde je klidněji. Za babičkami a dědečky do LDMky.
Je ticho. Krajina nabyla ostrých rysů. Zařízla se do prostoru. Její chichotání. Dvě postavy se oddělily od smrkového porostu. Zavěšené v sobě, líbající se. S žuchnutím sebou plácly přes zčásti již rozvalený plot, který obrůstaly trnky a divoké růže. Začínal jí nenasytnými prsty rozepínat růžovou blůzku.
"Heleďte se, jestli se chcete muchlovat na mým pozemku, skončíte s dírou v kebuli," pronesl klidně sebevědomým až pyšným hlasem chlápek, asi tak čtyřicetiletý s fousisky, vypadal jako myslivec a skutečně držel v ruce kulovnici.
Julie si prohlížela cizí nepříjemnou tvář. Tondovy oči nebezpečně žhnuly.
Už už mu to chtěl Tonda jít vysvětlit pěstmi, protože jako bývalý amaterský mistr republiky v boxu měl určitou zkušenost s rozbíjením držek, ale Julča ho uchopila za paži.
"Počkej, můžeme mu navrhnout, aby s námi absolvoval trojku," čtveráčivé ohníčky v jejích očích zahořely.
Jak jistě víte, svět se nechází v troskách. Není málo lidí, kteří si to uvědomují. Někteří blogeři, kteří tady píšou své působivé šplechty, dokonce navádějí nás, obyčejné vagabundy, aby o svobodný svět bojovali. Tento blog však primárně není určen těm, kteří chtějí zachránit svobodný svět...
Žádné komentáře:
Okomentovat