Na schůzi, kde se projednávala budoucnost opatovické školky, byli shromážděn ctění obyvatelé obce. Paní, která se prohlásila za předsedkyni komise, která rozhodne o osudu budovy, měla světle zelené oči, štíhlou, statnou postavu a skýtala vskutku kouzelný obraz. Hodil se k ní přídomek kurevská kunda.
" ...slibuju předem, že učiním vše, co je v mých silách, aby se tento nádherný plán zdařil," plácala, přestože každý se díval jen na její zadek a prsa. "Všichni jsme jisté zajedno v tom, že rádi přiložíme svou ruku k zvelebení našeho domova. Přičiňme se společně, aby naše uvědomělá obec tonula ve svěžím ovzduší vzdělávací insti...," neslo se dál sálem, ale já už to nemohl vydržet. Přistoupil jsem k pódiu a křikl na ni: "Hej, kundo, školáci budou dutí tak či tak, se školou či bez ní, ale my dva s můžem udělat hezký večer."
Nejspíš byla na podobná extempore zvyklá, neboť ani nehla brvou, jen mě zchladila pohledem znechucení a pokračovala v tlachání. Sálem se neslo znepokojivé mručení i úsměšky. Tak už na mě lidi reagují. Nikdy ne jednoznačně a vždy aspoň trochu negativně. Jako bych přitahoval to, co se projevuje jako hnus.
V celé té absurdnosti bordelu a zmatku, který mě obklopoval, jsem cíti, že její zápal polevuje. Asi jí bylo trapně. Není divu, když si s ní povídá nula, takhle nepřímo, na dálku pár kroků a docela prostořece po ní chce něco, co ona asi jako pedagožka nemůže momentálně vykonávat. Přitom mi bylo jasné, že milence někdy sytí láskou své božské postavy a kundy, leží na znaku, dechem mu na ústech visí a šeptá do něj sprosťárny.
Žádné komentáře:
Okomentovat