Cestujte, učte se, vydělávejte... to je heslo doby. Reddit, fejs a instáč. Parodie na duševní orgasmy. Druhé heslo zní, že sex je věc, ve které my, lidé, máme držet za jeden provaz... Proto radši čtu než píchám. Vy totiž provaz neudržíte. Na knihách žádám zapomnění, jiné bytí... nebo prostředky, které mě mohou povznést či mi poradí a ušetří čas... Jsem si totiž jist, že jakmile člověk spatří lidi a věci zblízka, prohlédne. Úplně tě chápu, maličká. Jsi asi hromádka pochybností. Horší je ta část z křížovky, že tvoje absolutno, tvůj kluk, nešetří dírku tvé kámošky. Nedbá na věrnost, nepodléhá ani tvojí matce.
Jestli ti jde o nenápadné řešení, pomůžu ti.
Zde je provaz. A padej! Určitě ti na druhé straně bude líp než v plačtivém údolí! Brzy tě navštívím.
Jak tak brilantní mozek, výtečný básník Henri Michaux v padesátkách a šedesátkách, ve Francii léčené existencialismem, mohl vroucně toužit po psaní věděckých knih, které svými poetismy roztříštily vědu na pavědecké báchorky, si nedokázal uvědomit, co páchá za zločinný a přihlouplý čin, je mimo můj dohled. Byl to on, kdo razil průpovídku: radíme si - a jsme bezradní, maximu, která je hlubší než Sokrátova věta. Přitom byl fanfarón, svého druhu trulant, který plakal na rameni milence, že mu došla šťáva. V Paříži košatých lip, na pozadí bílé krajiny, tento příliš pozdě zhynulý kvítek svědčil o marnosti každého zápasu s výrazem. Neboť kdo může být směšnější než ten, kdo se navzdory sebeničení vůbec nerozpadá? Soustava zkažeností stvořených Michauxem by skutečně neměla konkurenci, kdyby požil trošku dýl, kdyby zahlédl něco z rozmazlenosti mileniálů atp. Tento nepochopitelný sybarita odpočívající přes den v nejměkčí a nejpohodlnější lenošce se po nocích dávil absintem, LSD a meskalinem. Mluvil a psal patrně víc pro svou vlastní zábavu než pro druhé.
Žádné komentáře:
Okomentovat