Když spala, spala hluboce jako Alenka za zrcadlem, a když se probudila, podobalo se to snu, tma a příjemné uspokojení, to první díky zataženým závěsům, v nichž skulinami viděla, že nebe je stále ještě potemnělé, to druhé díky vědomí, že její nabíječ je vedle ní a je v ní. Jedna jeho ruka spočíval na jejím prsu, druhá ji nadzdvihala nohu, aby si usnadnil vnikání. Pronikl do ní šikovně, ani ji nevzbudil, ale uvelebil se v ní a zvolil si tu nevyježděnou, panenskou cestu, kterou by se mu, být vzhůru, snažila rozmluvit z obav před nepohodlím. Po pravdě řečeno, žádné nepohodlí se nekonalo, ačkoli pocit se naprosto nepodobal ničemu, co kdy prožila. Líbal ji na krk a lopatky, prchavými polibky, jako by si neuvědomoval, že je vzhůru. Dala mu to najevo vzdechem. Jeho pohyby zpomalily a ustaly, ale ona tlačila hýždě zpátky proti jeho dorážení, zasouvala tu jeho naběhlou, s peněm posetým žílami, odulou kuriozitu s karmínovým žaludem až k samé hranici únosnosti análu, která v tomto případě neexistovala. Přijímala ho úplně a on zatím hnětl její kozu s naléhavostí laboranta. Dělalo to z něj téměř dokonalého milence. Pomalého a jistého.
Žádné komentáře:
Okomentovat