Píval láhev za lahví, neměl dna, neměl už ani příznivé podmínky pro vznik spojů v drahách mozku... ovšemže byl stokrát a tisíckrát lepší než nejlepší její chlap, ale pil úplně do ztracena... chvíli si to převracela v hlavě. Udělal by mi děťátko, které by mohlo kandidovat na prezidenta nebo se aspoň stát hlavou financí ve státě? Odpovědí vždy bylo rozpačité, pro ni trapné "ne".
Jakou nepřízní náhod jsem ho nepotkala v šestnácti, kdy ještě nebyl tak vypitý? lamentovala v duchu. Mám husí kůži, když si vzpomenu na to, co vyváděl naposledy. V šestnácti mohl snad vzbuditi svým housečím vousem zájem kuchařek ze učňáku, ale můj? Přitom si uvědomila, že jí by bylo čtrnáct a že na tom se svými kozami nebyla o mnoho lépe.
Nejhorší na ní bylo, že si neholila nohy, vůbec nikdy...a že nosila růžové oblečení. Růžová barva je barva selat. To si s trpkostí připomínal, když s ní seděl, jako tradičně oděné v růžové, na zahrádce restaurace. Včera pršelo a jestliže se nemýlil, a to on zřídkakdy, bude dnes taky pršet. Přesto ho vytáhla na panáka. A on jako panák šel úplně poslušně. Doufal, v nejnitenějším skrytu duše věřil, že dostane odměnu v podobě večerní lásky. Bez reptání a výhružek že ji bude moci mít. Táák, to by bylo. Hodinku posedí, pokecá o nesmrtelnosti chrousta a večer ji ohne. Geniální plán.
Žádné komentáře:
Okomentovat