Jaké to sladké, drahé jméno - manželská postel! Co šťastných, krásných upomínek, co skvělých, kouzlaplných obrazů, co sladkých a svatých - i těch méně svatých citů - vzbuzuje a zaněcuje v myslích našich ten kus nábytku? Podívejme se, jak si vedli naši dva postmoderní milenci. Spal jak dřevo, zatímco její dlouhé tělo vedle něj leželo nataženo v půvabném poklidu, jemuž myslivci říkají zaječí poloha, dřímala a myslela... na co jiného, než na co ženské myslí v průměru co tři minuty a chlapi co pět? Na další sex. Kvalitní malajské dřevo, jež tvořilo základnu postele, oddechovalo po náročném jejich čísle. Celou noc píchali. Prostěradlo byla celé od šťáv, ale to nikomu nevadilo, protože do rána už zase vyschlo, mohlo se jet nanovo. Její tvář byla mladá, poněkud příliš mladá na něčí vkus, s malinkými pihami, ale tento nedostatek vynahrazovala svým tělem, které úpělo jak divé, když byla prošťuchována. Když jí bylo deset let, znásilnil ji nějaký chlap a od té doby pomáhá dalším dívkám se s těmito hrůzami vyrovnat. Dokud nenarazila na pana úžasňáka, neměla ponětí o tom, jak dobrý může být sex. Trochu se usmála. Zpočátku se ho trochu bála, vypadal jak nějaký belgický pedofilní vrah. Vypadal, že na žiletkách šetří. Ale po prvním orgasmu mu byla nakloněna trochu víc. Mnohem víc než zpočátku. Velmi si cenila především jeho bambuláka. Pociťovala jistý obdiv k muži, který ji dokázal tak hezky udělat. Protože ještě nikdy neměla k dokonalosti pohlavního ústrojí tak blízko, bála se, že se do jeho nářadíčka zamiluje. Byl to příliš silný dravec na její něžnou, kroucenou mušličku a vždy si nad ní snadno udržel převahu. Žili byli, skoro v ráji, šťastni jako kočky - váleli se v hebké trávě a nechybělo jim vůbec nic: hledali svá skrytá místa, vyhřívali se na slunci, mazlili se, ochutnávali a proplétali si údy navzájem, laškovně spolu zápasíce a slunce vycházelo a zapadalo a božská energie přecházela z jedné formy v druhou a ta zas nazpět a tak dokolečka... dokud nepotkala Eduarda!
Žádné komentáře:
Okomentovat