Vnitřní daimonický hlás mi šeptal, že v krčmě udělám při námluvách štěstí. Měsíc jasně svítil a já byl přesvědčen o svém nadcházejícím úspěchu. Jakpak také ne? Nedávno jsem četl rozhovor o Číňanech, kteří se tam prý ztrácejí v táborech. Někde je zatknou na ulici, a protože se nejedná o vězení, nemusí je ani soudit, zavřou je a víckrát je nikdo neuvidí. Takhle daleko jsme tedy došli se svými snahami ovládat území, být patriarchou a kaganem světa. Zatímco mi běželo hlavou, kam bych rád zamknul svou devatenáctiletou novomanželku pocházející z New Orleans s kulatýma temně hnědýma očima, narazil jsem čelně o nějakého starého pána jedoucího na kole, s jablkem v ruce. Ztratilu kontrolu nad říditky a spadl s kolem pod zaparkované auto. Úcastně jsem se omluvil, poptal se na jeho zdraví a loučeje se s ním, překročil ho. Vypadal nasraně a vyděšěně. Co se stalo? Platí snad ten vztek mně? Na druhou stranu, existuje rozumný důvod, proč bych si kazil nějakým škarohlídem den? Neměl mi stát v cestě. Myslitel má vždy přednost. Myšlenky si žádají své vyústění, ne pouze nedbalé prolínání v hlavě. Kdo jimi pouze listuje jako magazínem, jak by mohl něco světoborného vymyslet? Jak by mohl být, jak se říká top-notch vynálezce? Protože vynálezy nás bohužel v ledačems předstihují, přestáváme se zajímat o samotný proces vynalezávání, který je důležitý rovněž. Šedé, neurčité, pouze teoretické myšlenky musí z nitra hloubání na povrch, aby dostaly před všemi kritiky glanc a mohly se předvádět jako pozlátko praxe. Jak pravil Herakleitos, nebo někdo podobný, jakou máš povahu, takový máš osud. Totéž by mohlo platit o myšlenkách. Dorazil jsem do nového baru a objednal si whisku se sodou. Soda sice ničí chuť poctivé whisky a whisky zas kalí ten chytrý kysličník, ale existuje lepší vějička, než když si chlap poručí průsvitný alkoholický nápoj? Ve mně to evokuje moč, která se z něj později bude valit, čistá jako křišťál. A to je strašně rajcovní pro všechny druhy místních mladých cucht a i starších mamin, které uklízejí baráky bohatým lékařům. Žluté chcanky jako Zlaté stránky už jsou minulostí, teď frčí bílé. Při příchodu jsem se těšil, že si mě spojí s proudem nezkalené moči a zrovna ve dveřích jsem zahlédl vhodný typ. Byla jako Máří od Krista pokojná a velká, aspoň taková se zdála a měla přesně ty kulaté oči, jaké mě vzrušují, tupé, mírné, maminkovsky zelené, kulaté oči ženy, která je na světě od pečování o mimina a mírnou, akorátní svěžest olivové barvy v podlouhém obličeji. Žánr služky, sexuální hračky. Ruce měla drobné, ale viditelně upracované a červené, s vystouplými žilkami, zubů už jí zbývalo jen velmi málo - tím líp, protože ty rány, které ode mě občas přicházejí, nebude tolik pociťovat. Akorát vedla na můj vkus až moc družný hovor s hošíkem vedle ní. Vypadal jako blb, který za třicet let nastydne v dešti a zemře na zápal plic. Vše nasvědčovalo, že mám vyhráno!
Žádné komentáře:
Okomentovat