Velmi pozdní odpoledne. Pohovka, nohy na stole. Ona je vedle. Ne vedle mě, ale vedle v kuchyni.
V televizi běží reklama
Velice náročné odpoledne, popíjím lahváče. Ona se ozve, že jsem zase nevynesl smetí. Nato jsem ji vmetl do tváře, že se schází s Lojzou. Prý na kávičku.
Neozývá se. Reklama je vystřídána přenosem kvalifikace na mistrovství evropy ve volejbale. Pak další zásek, zdá se mi. Neuvařila mi špagety. Tak jí vyčtu, že místo, aby stála za plotnou, tahá se s tím sukničkářem...
To už se neudrží a začne po mně házet špinavé talíře.
Vyhrává. Ustupuji do ložnice. Kde se zavírám.
Po pěti minutách rozbíjení skleniček se uklidní a jde si stopnout k plotně, aby něco uklohnila.
Pomalu vylézám a jako školáček jdu k ní.
Navrhuji nějakou stolní hru. Jsem urvaná jako kůň a ulítaná jako pták, říká.
Radši nasedni na ptáka a užijeme si, pomyslím si a možná to i řeknu.
Posadí se ke stolu, hlavu složí do dlaní a rozeštká se.
Ať už udělá cokoliv, mohu to považovat za vítězství mého ducha nad jejím tělem!
Žádné komentáře:
Okomentovat