Jedno jediné semínko. Zasaďte ho a ono o sebe bude pečovat takřka samo - po několika letech či desítkách let pak budou naše zahrádky vzkvétat, budou stejně úrodné jako humus. Z pouští se stanou zahrady. Z pustin budou lesy. Naše pomalu umírající česká země se může celá obrodit, pokud toto zázračné semínko zasadíte do té správné dírky.
Všechno je jen o nalezení té správné dívky, čisté panny, která svou pochvou přivede na svět generaci válečníku. Ne pouhých tlučhubů, kteří se vyskytují pouze v hospodách, při výčepech, ale skutečných vojáků myšlenky, kteří žijí jen z určitého důvodu. Totiž aby spasili svět!
Toto je výňatek z mého dalšího románu, bestselleru: Sanctuariariamisimus
Jde o mnichy, kteří vedou tajný bordel v hoře-klášteře, všem na očím, ale zas ne moc, protože jsou uvnitř té hory a toho kláštera.
Jejich klienty jsou vysoce postavení vládní činitelé a vůbec lidi, kteří mají peníze píchat velice luxusní řeholnice.
Uvnitř místností panovala tma, semotam se mihotaly na podlaze světelné body sloužící k té nejjednodušší orientaci v prostoru. Naprosté kusy noci byly vesměš propletené údy, jež patřily různým jedincům, co si užívali tělesnou blízkost nádherných kajícnic. Teď nahých, ale když nepracovaly, oblečených do purpurových rouch. V kabince šestnáct zrovna pupkatý, nevysoký muž klátil jednu dívku, co vypadala obscénně dotčená. Její oči registrovaly jen animální přírazy a pláč asi devítileté dívky na protějším kavalci, z čehož v důsledku přirozené reakce jí brněly bradavky, i když nebyla zrovna dvakrát vzrušená. U děvčátka seděl nějaký Arab a u hlavy ji držel beretu 92 s přišroubovaným tlumičem. Někdy je třeba jednat jako vůdce, aby se jím člověk stal. Pupkáč zatím tu druhou prostě prcal jako opilou herečku z Broadwaye. Sebral z podlahy kus látky a vší silou jí ho přimáčkl do obličeje. Jednou rukou ji dusil, druhou ji popadl za zápěstí a pevně ji držel, aby ho zmámená a slabá nepoškrábala. Svíral oběť, dokud se její hubené, hůlkovité paže nepřestaly bránit. Pak zvedl hadr. Její oči zíraly vzhůru do tmy a její otevřená ústa tvořila kroužek. Chvíli na ni bez výrazu civěl, pak stiskl tlačítko na svém blyštivém náramku. Neurčitě vysoko na stropě se rozsvítilo fialové světlo. Brzy po tomto signálu dorazil do místnosti statný muž a přehodil si dívku přes ramena. Paže jí visely k zemi jako nohy ulovené laně, jazyk měla vyplázlý a nepřirozeně modrý.
Žádné komentáře:
Okomentovat