Je známá věc, že společná aktivita je jedním ze způsobů, jak životu jednotlivce dodat smysl. Ve vztahu je to použitá pyrotechnika, těžký případ rachejtlí. Možná s trochou drzosti bychom toto vzpružení mohli označit jako obřad zasvěcení. Někdy takovou proměnu, kdy nechodíte s pochybnými kamarádkami na víno do druhé ranní, zatímco přítel popíjí na chatě kamarádů, slavíme veřejně, někdy v soukromí, úplně nejčastěji ale tajně. Někdy si význam takového okamžiku uvědomujeme, jindy nám jeho význam dojde až později díky rituálu vzpomínání. Což je zas pouze jiný druhu rituálu, ale pro jednoduchost ho popíšu až jiného dne, až budu nalitější a míň v obraze. Vaše přítelkyně je stejně jako vy promiskuitka. Její život, stejně jako váš, se odvíjí ve třech rovinách. V dětské, dospělé a stařecké. Dětská fáze představuje stuhy, barbíny, vláčky, pornočasáky, mokré kalhotky, cigarety, monokly, ušlé pneumatiky... atd, prostě srandy. Dospělá znamená hledání ukončení vztahu. Ne záminky, ale rovnou konce. Ukončit útrpně prodlužovaný konec, aby nastal začátek. Dá se říct, že v dospělé fázi jsou téměř všichni po téměř celý produktivní život, než dojdou do fáze, kdy zestárnou a znovu, byť trochu transponovaně, začnou s orientací na autíčka, mořské panny, pampersky, užité vložky, nadité poprsí vyžilých barmanek, poklopce kovbojů se zlatou kreditní kartou atp. Z výše uvedeného při selském rozumu vyplývá, že byste měli zůstat co nejdéle dospělými a všecky ty zbytky balícího papíru a uschlé květiny prostě nechávat na pokoji, v přihrádce, kam stejně nedohrábnete.
Žádné komentáře:
Okomentovat