V bubnujícím temném dešti slyší jenom pištění pneumatik na silnici. Očima sleduje mladé holky. Jdou, skryté v deštnicích, jako pohybující se odrazy světel v oknech. Snaží se všechno zaměřit na chůzi, ale rozpytule ho představa těch dívek, těch, které nenvidí. Zkouší zkusmo, jestli nemá zlomené koleno. S drsnou, bezohlednou potřebou zjistit, co s kolenem je, našlápne na něj. Je to teď to jediné, co má. Sune se dál snaže se nemyslet na nahá dívčí těla. Jen ta hrozná bolest. Koleno mu působí strašná muka. Způsobuje mu slabost. Takové trápení z člověka vysaje ducha. Ulice. Stříkačky. Snaží se nesmyslet.
Nepřekoná plot, toho se bojí nejvíc. Už je blízko, pak ještě blíž. Až prsty projede oky v pletivu, usměje se. Tři a půl metry vysoké ocelové pletivo a nad ním metry drátů. Celé měsíce plot poměřoval a počítal, že ho zvládne, jenže počítal s oběma nohama. Nutí se potlačit vztek, ba i řev.
Jste jako šamanky, kteří předpovídají z bobků osud.
"Lízel mi špičky bot," řekla.
A on to udělal, prostě se sklonil a lízal a lízal.
Vrhla na mě samolibý úsměv. Byl to samolibý úsměv.
To už jsem se nevydržel a vykřikl: "Já tě zabiju, ty kurvo!"
Šáhl jsem si na pásek, vymotal ho z kalhot a s páskem přeloženým nadvakrát šel směrem k ní.
Její zázračná zadnice zářila v mém duchu.
Obrátila se k útěku.
Žádné komentáře:
Okomentovat