Poslíček

Kino jsem měla moc ráda, ale na pitomé romance ze střední podobného typu bylo mého kapesného fakt škoda. Hned po pěti vteřinách mi bylo jas­né, jak ten film bude vypadat.

Přemýšlely jste někdy nad tím, kdo je ten, nad nímž zde vzdycháte? Určitě jste nad tím strávily mnoho bezesných nocí. A já se vám za odměnu teď odhalím.

Jsem noční běs, tyran nenarozených dětí, jsem sperma vašeho nabíječe na vaší bradavce.

A taky jsem jako nechtěné miminko, které někdo nechal utopené v záchodě...

Putuji krajem a pozoruji. Jako jestřáb, jako zhýralá krasotinka, která si poprvé šňupla koksu a nyní nemůže přestat... A co jako vidím, ptáte se? To je různé. Někdy jsou to rozteklé zadnice v kavárnách... rozsazené na židličkách stejně nevkusných. Jindy babičky s očima zamženýma staletímí, s šátkem pod bradou svázaným, rozkládající ruce úřednic, květinářek, aranžérek nábytku v černém a s havraními vlasy. Jindy vidím proti slunci jen shluky bílých punktů. Připomínají mi sperma na vaší košilce. Jsou bílé jako přízraky zažívající přerod v těla zbavená ducha. A co jsem vídal, když jsem byl ve vašem věku, ptáte se? No to je různé. Když mi bylo čtrnáct, myslel jsem jen na to, že nikdy nepoznám úlevu, radost, štěstí, nikdy se nezbavím břemene anespokojené zlosti, která sálala z každého mého kroku i projevu. Když mi šlo na rok dvacátý, tovaryšský, učednický, myslel jsem, že jsem daleko od všech na opuštěném ostrově jako Robinson a doufal, že nikdy nepřijede loď, aby mě zachránila, aby mě vrátila zpět mezi civilizaci... A v současnosti myslím opět na sexy outfity děvčat u bazénu, v letadle, znovu se cvičím v té bláznivé praxi, které se souhrně říká život... už žádné zdechliny, žádné lobotomie. Jsem opět normální a to vy ostatně můžete na tomto místě nejlépe posoudit!