Seděli pod vinným sudem. Společnost dvou kumpánů, jeden divnější než druhý. Oba po krk v dluzích. Vybírali si z nabídky speciálních, ožíračských drinků.
"Ty přece nepiješ, Pítře"
"Nikoho by nenapadlo tohle pít."
"Někoho přece," ukázal směrem k zhroucené postavě u stolu. "Tenhle host pije už šestou rundu a nevypadá, že by se mu nějak extra chtělo končit."
"To je Šílený Marek, největší ochlasta v republice. Potěšení na jeho straně, jak galantně povídá."
"Aha, no jo, slyšel jsem o něm. Prý vypije na posezení galón piva, vychčije se a jde si zuby vyčistit rumem, než usne."
"Jó, to je on. Akorát už má nejspíš nejlepší dny za sebou. Jde to s ním nýčko nějak z kopce. Ztrácí přehled o okolí a mám pocit, že se mu do hlavy vkrádá neodbytná sebevražedná myšlenka."
"Naštěstí nikomu do hlavy nevidíme - co bysme tam u většiny našich dobrých kámošů nalezli za blivajzy, to bych teda nechtěl vidět, kurva" blýskl se moudrem Pavel.
"Že nechtěl? Já bych teda chtěl. Chtěl bych vědět, koho zvu na svatbu a na výlet k jezu... zajímalo by mě, co si kdo v danou chvíli myslí a čím se trápí," oponoval Zdeněk.
"Utni holce finance," řekl Pavel. "To nažene takové děvce větší strach než nůž do dírky."
"Jen tak?" zasmál se Zdeněk. "Ta moje by mě zabila. Takhle ji utnout tipec. Zavřít přívod."
"Našla by si nejvýše jiného."
"To teda díky. Jestli myslíš, že je se mnou jen kvůli prachům."
"Kdyby nebyla, byla by pořádně jeblá."
"Ty taky nejsi žádná výhra, šulibrku."
Žádné komentáře:
Okomentovat