Nepřitažlivou ženu, musela mu uznat, je zatěžko milovat. Byla takový ten chorobný zjev, prsa jak žehlící prkno, úzká dlouhá brada, rty téměř žádné. Nedivila se ani trochu, proč ji Štěpán zahnul s Erikou. Možná by přešel i její předkus, ale to, co měla mezi nohama a jak si zahrádku vůbec neudržovala, to mu asi vadilo. Byli navíc chudí, protože on studoval a ona je musela živit. A na fakultě se objevovalo čím dál víc zabezpečených samiček, které rády pátraly pohledem v poklopcích a snažily se vytvořit domov. Erika byla její opak. Buchtička s krémem, po které se olizuješ až za ušima. Její pekáč nevoněl jak nějaký podšálek s kávou. Byla to kvalitní whiska naservírovaná mu pod nos, takový Johnnie Walker Black label, snídaně šampiónů, splněný sen. Neváhal dlouho a už třetího dne, co ji poznal, spolu dupali jak králíci u ní doma. Když to později s pláčem vybalil na ni, připadalo jí to jen jako nevyhnutelná souhra událostí. Ani nic neříkalo, jen tupě koukala do talíře. Souzeno z povrchu událostí nešlo jen o zvýšené tření. Zaplácával si tím i ránu, kterou obdržel v egu kdysi dávno. Byla to srážka dvou životních principů. Pasivního a aktivního. A kdo asi vyhrál? Scéna by se sice dala ukončit i jinak, ale proč se s tím srát. Sbalil si svých pět švestek a už jel zas taxíkem domů k Erice, kde s ní dupal. Ona naopak zůstala dlouze sedět u stolu. Než dopila kávu, byla rozhodnuta. Zabije je oba. O všem se rozhodl již v okamžiku, kdy jí sdělil, že si našel druhé děvče. To ji ranilo tak, že začala přemýšlet jako vrah.
Žádné komentáře:
Okomentovat