V posledních pár letech se mi dařilo dost střídat zaměstnání. Když se mi nějaká práce líbila, skončila s odstupným. A ostatní práce se mi nelíbily. Vypadalo to jako prokletí. Buď to byla dřina, nebo to bylo v krachu. Buď šikana nebo málo peněz. Buď jsem se tam vyspal s kolegyní, nebo mi přišly nabídky od chlapa. Normální práci na osm hodin přes den jsem nenacházel. Na pohovorech jsem se jim nelíbil. Psychotesty jsem samozřejmě všechny složil neúspěšně.
Kdybych k sobě byl upřímný, tak zaměstnání, kam jsem dělal pohovory, se mi vlastně nelíbila. Uvědomil jsem si to, až když mi chtěli vzít na místo malého vedoucího v mlékárnách. Vycouval jsem z toho dříve než jsem mohl nastoupit. Mám rád práci s potravinami, ale mlékárna je vlastně také svého druhu továrna. A továrna je něco, co od koulí nenávídím. Třísměnný provoz, kde pracují otroci, kteří si po práci myslí, že jim nic jiného nezbývá. A já bych je tam měl prohánět, řídit, usměrňovat - a ještě v noci.
Jsem tak trochu lidumil a pacifista, ale na buzeraci reaguji vzdorem. Protože se mi situace sama nechtěla řešit, začal jsem studovat Kurz zázraků a chtěl jsem věřit na zázraky. Nějak jsem neviděl jiné řešení, než že se musí stát zázrak. A proto ti říkám, když chceš věřit na zázraky, tak se občas stane nějaký ten zázrak. Ale když člověk myslí na voloviny, tak ten zázrak je na prd. Jen prostě dostaneš větší kopanec, než jsi čekal. Přesně jak s ženskýma. Jsou to sice vesměs pytle potažené hebkou kůži určené k obdělání, ale některé z nich mají také mozek, také se dovedou naučit základní dovednosti a sní při červeném víně o milování s namakaným plavčíkem na riviéře. Nic není jen negativní a občas je dokonce ta negativita promíchaná se stopovými prvky kladu. Kdysi byl jeden večerníček o Radovánkovi. To je přesně ten přístup k životu i práci. Změnit úhel pohledu na ten, který se mi zamlouvá a od něj (zcela úmyslně) rozvíjet a hledat, co by na tom mohlo být dobrého. Když nic nenajdu, tak pryč. Opustit to. Čím častěji budeš opuštět to, co se ti nelíbí, tím více se ti změní priority a ty se jednou vrátíš na podobné místo, odkud jsi dříve utekl a s pokorou a vděčností přijmeš podřadnou práci, budeš ji mít rád a nebudeš chápat lidi, kterým se ta práce nelíbí a pořád fňukají. Jen to vám dnes ztělesněný testosteron chtěl říct.
Žádné komentáře:
Okomentovat