trápím se nepostižitelnými slovy
prý je to osud básníků kdo ví kdo ví
každá v sobě nosí zmar
jaká to jen řada már
chodí dole po náměstí
Podívejte se, mě nikdo rohlíkem neopije... Jako psychiatr, i když teď už praxi neprovozuji, jsem pořád ještě na profesionální úrovni. Tedy. Zažil jsem nedávno ošklivý šok, pro mě ovšem poučný, proto bych velice rád.
Myslím, že i pro vás. Teď jsem kruci ztratil nit.
Jako obvykle to vždy začne telefonem.
(Ozývalo se hnusné vyzvánění samsungu)
"Štěpáne!"
"Hned, hned, Marto."
"Prosím tě."
"Vydrž, jo? Promiň, nemůžu nahmátnout světlo. Ať jde do háje, otrava jeden. A je to...," zaklapl telefon a vnořil se zas do lůžka.
Prozatím bude přítelkyni utlačovat častými pobídkami k pohlavnímu styku a jednou ji tím jistě rozvrátí... když s kamarády přetřásaly tyto a podobné možnosti, horšilo se její zdraví. Někteří také ji už podezřívaly ze zločinu, totiž že začala chrápat s Lukášem, o kterém se šuškalo, že pro ni má již delší čas slabost. Šířila se taky pověst, že před několika měsíci ji U černé kočky koupil drinka a když se dosyta vyblbli na tanečním parketu, odvezl jí k sobě domů... Ale tomu ani Marek nechtěl věřit. Mnoho slz bylo by prolito a minimálně na jedné straně by naskákaly monokly, kdyby ta pověst se zakládala na pravdě. takže abychom to zkrátili, projevy lásky v té době veškeré žádné. Byla naděje, že se na její potrestání prostě vykašle.. ale to by jaksi nebyl Marek, aby nebyl tvrdohlavý jak mezek a nebažil po pomstě...
Žádné komentáře:
Okomentovat