mozek, který nechce myslet, myslí zběsilě prázdně
a ten smutek sténá melancholií bez výrazů
kde vzpomínkám vládne tichý a bloudící
pud po rusovlásce
leží v prachu před ní
koří se před její dírkou
nastavuje ucho ke skulině klíče
se kterým si chce každý samec hrát
Bylo právě šestnáct hodin a třináct minut, když do místnosti vstoupila kozatá mladá žena. Mohlo jí být sedmadvacet, ale vypadala na šestadvacet, biologické hodiny hlasitě odťukávaly její touhu po potomstvu. Její účes vypadal trochu jako ježčí, jako nějaké bodlinky na těle, které výrustaly z neznámých zdrojů. Podle těch hadrů, co měla na sobě, byste pověděli, že odněkud jí tekly peníze proudem. A když jste se na sekundu zahleděly do jejich chladných, šedých očí s jiskrou, okamžitě vám projelo hlavou, že musela strávit hodně času hrátkami se svedenými chlapci. Jmenovala se Henrieta Solomonová a pracovala jako vrchní detektiv na oddělení vražd v Malibu, nedaleko LA.
Žádné komentáře:
Okomentovat