Podepsal se jedním škrtem

Po dvou letech soužití se Sandrou jsem zjistil, že její povaha sestává ze stejných dílů masochismu a disociace. Byla skutečně na pokraji zhroucení, když jsem jí šetrně sdělil, že jsem si našel jinou.

A potom dlouho byl pláč a skřípění zubů, doma na sebe vytahovala žiletku a chtěla se podřezat...

Když jsme se náhodou potkali ve městě, dívala se na ně zrakem krajty tygrovité, která hypnotizuje malá prasátka hozená jí do klece tak, že strnule lpí na jednom místě.

Docházelo k různicím, rozepřím, ba i kamuflovaným hádkám. Z její strany šlo o snahu všemožně vyvolat chaos. Chtěla mojí novou přítelkyni zabít. Tak daleko to došlo, že hodila její fotky v tangách, které jsem měl v mobilu, na facebook.

Za trest jsem ji odměnil tajným sexem. Na chvíli dala pokoj, ale za týden začala znovu.

POKRAČOVÁNÍ DETEKTIVKY

Bylo pošmourné ráno, obloha jak k z olova... Akorát pátek, konec týdne, když mi Frank Kukaczka zavolal, jestli bych s ním nejel chytat nějaké mřenky.. Prosil mě dost úpěnlivě, tak jsem hned sedl za volant a za patnáct minut jsem byl na smluveném místě...

"Čau, Franku," pozdravil jsem ho.

"No těpic, Lumíre, ty vypadáš jak spráskaný pes, cos zas vyváděl?" tázavě se na mě zahleděl.

Trošku jsem pil, ale nic mimo normu. Měl jsem šest piv a nějaké panáky.

"No znáš mě, trošku jsem si přihnul."

"Jasně, trošku," uchichtl se Frank. "Mimochodem, změna plánu, támhle je Hans, můj spolužák z akademie," ukazoval někam k bistru.

Hans se přibližoval dost sebevědomě a když už byl dost blízko, ulehčeně si oddechl.

"Díky bohu, žej sem vás stihl, kluci. (Já jsem Hans, těsí mě, řekl a podal mi ruku) Mám takový problém. Můžeme si někde promluvit? Při kafi třeba? Mám fakt jen pár minut, pak zas musím letět."

Vlezli jsme do bistra.

Káva žádný zázrak. Zato Hansův příběh byl tak divný, že jsem bezděčně přestal vnímat, co se kolem mě děje a zcela se ponořil do toku jeho vyprávění. Bylo to ošklivé. Násilná smrt devatenáctileté holky. Jmenovala se Elizabeth. Taková žabka. Udělal to podle všeho nějaký brutální vrah. Na řešení případu přijeli machři z nedalekého oddělení vražd a ti tam teď s nimi hýbou jak s pindíky na šachovnici.

"Víme zatím jen, že to byl někdo, koho znala," vypravoval. "Někde na sebe narazili a podle všeho mu nabídla, aby přespal ve sklepě jejich vilky. Po odchodu rodičů mu nabídla nahoře něco k pití, udělala mu snídani, pustila mu hudbu no a ten člověk na ní.. eh, zohavil ji, místo činu vypadalo jak na jatkách.. a co je nejdivnější, všude kolem jejího rozporcovaného těla se válela hovna, ne lidská, nejspíš koňská. Měla je i v ústech."

V prvním okamžiku jsem zapudil nával smíchu, ale když konečně odjel s tím, že nám zamluvil v pět pokoj v motýlku v Malibu, který nám snad bude vyhovovat, nevydržel jsem to a před Frankem se dost hlasitě rozesmál.

Zpražil mě přísným pohledem.

"Ty vole, nechápeš, že jsme tu na pokraji nějakého běsnění masového vraha, který se jen tak nezastaví?," divoce se rozohnil, ale pak se jakoby najednou zklidnil, když si všiml, že rudnu rozpaky a studem.

"Ty jsi polda, já jsem jenom soukromý vočko," dodal jsem na svoji obranu.
"Jasně, není to zrovna tvůj revír, co? Ale já jsem mu slíbil, že mu s něčím pomůžu, ale že to bude taková věc, to mě ani nenapadlo," řekl ještě trochu zaraženě Frank. "Kdo ví, kdy mu zase rupne v kouli a co ještě může stát."

"Tady jsme v LA, tady přece nikdo nečtvrtí mladý holky a necpe jim hovka do krku," trochu jsem Franka uklidňoval.

"Jo, doufejme," vyrazil ze sebe a skryl hlavu do dlaní.

"Díky, že jste tu," přivítal nás, když jsme dorazili do motelu.

"Pokročili jste nějak?" zeptal se Frank.

"Ani ne, jen jsme se utvrdili v tom, že to nemol udělat nikdo jiný než ten chlapík, který vraždil už před osmi lety v Pasadeně."

Jeli jsme k jejím rodičům. Čekali nás. Mluvili jeden přes druhého a předkládali nám další a další střípky z obrazu jednoho devatenáctiletého, ale už dost mrtvého života.

"Byla tak hodná, dělala nám jenom radost, a my zas dělali všechno, co bylo v našich silách... aby měla super život a ona ho měla, i tolik kamarádek, chodila do tolika kroužků, pracovala, studovala," v slzách vyrážela matka.

"Byla to nejlepší holčička pod sluncem, každý nám ji záviděl," neudržel se otec a skápla mu slzička z pravého oka.

Ukázali nám její fotku. Obdiv bychom vyjádřili asi všichni tři, ale nějak jsme cítili, že se to nehodí. Měla postavičku jako lusk, kozičky jak poupátka, svěží pleť, sexy zadeček, výstřih, aby odhaloval ty polokoule snů, prý nekouřila, nepila, a když, tak akorát drink za večer. Dost fyzicky slabá a nezkušená, aby se ubránila, dost slušná, aby každému naletěla. Zkrátka dokonalá oběť pro vraždu. Hlavně nám kladli na srdce, abychom toho sráče co nejrychleji chytili a posadili ho na křeslo.