Uznáte, že nikomu memůže imponovat, co šestiletá holčička vypráví o tom, co bylo před dvaceti lety. My se více než o papouška zajímáme o toho, kdo ho učí mluvit.
Hnědá barva byla barva nacistů, rudá barva je barva komunistů. Snad se mi ty dvě barvy zmátly, poněvadž často, příliš často není rozdílu mezi tím, co dělali nacisti a tím, co nyní dělají komunisti. Nacisti zavedli diktaturu, i komunisti ji zavedli. Nacisté i komunisté popravují. Ti i ti zavedli nucené práce. Nacisté zkonfiskovali čtvrtinu české literatury, a komunisté polovinu. Komunisté i nacisté strhávají pomníky Masarykovy a zpívají dueto proti humanitě, lidským a občanským právům. Tím se omlouvám, že někdy nerozeznávám hnědou barvu od rudé. Mnozí z nás nemilovali nebezpečí, ale přece po celý svůj dospělý věk v něm uvázli; nemilovali cestování, ale musí nyní bloudit světem, milovali svou zemi, a musili se s ni rozloučit. Nedávno jsem myslil na minulost a na lidi, které jsem znal, s nimiž jsem byl přítelem, s kterými jsem prožil kus života, s nimiž jsem dělal plány do budoucnosti: čtyřicet z nich zašlo násilnou smrtí, rukou nacistů nebo komunistů. Velké sily nás drtily. Někdy se zdálo, že naše porážka je tak nutná jako osud a přece vždy zase jsme se sebe setřásli malomyslnost a řekli jsme si, že musíme jít za svým úkolem.
Žádné komentáře:
Okomentovat