úterý 20. listopadu 2018

Nateklé bříško

Ale já s jistotou věděl: to není pravda, život nejde dál, smrt jde dál.

Noční chlad zesílil a Cecílie se cestou zpátky do bytu třásla zimou. Ulice byly pusté. Poryvy větru jí před nohama zvedaly vířivá oblaka sněhových vloček. Náhle zpozorněla a ohlédla se.
Neozvaly se za ní kroky? V husté a štiplavé mlze nikoho nespatřila. Ale sotva ušla pár kroků, čísi ruce ji chytly za boky a smýkly s ní k zemi.
Už už se nadechovala ke křiku, když tu neznámý útočník promluvil:
Ukázalo se, že byl nadmíru hezký. Hned si povšimla, že má značně maskulinní rysy a její ledová tůňka začala pomalinku vřít.
"Neboj se, neublížím ti. Tedy pod podmínkou, že si užijeme jízdu."
"Jakou jízdu, co tím myslíš?" Ptala se ještě bezelstně, protože byla pannou. Klobouk, který ji spadl z hlavy, když do ní strčil ten chlápek, ji dělal starší, než byla, ale bylo jen pouhých sedmnáct. Ve chvíli, kdy odpovídal, byla bledá, napjatá a vyděšená. Očima neustále těkala po jeho poklopci.
"Jsem Felix z Tinderu," promluvil nekompromisně.
"Ach, to snad není možné," vykoktala. Zároveň se jí rozhořely ohýnky v očích. "Píšeme si už tři týdny. Vždy jsem tě chtěla poznat."
"Nyní mě tedy poznáš. A udělám z tebe ženu."
"To by pro mě byla čest." Začala si stahovat rukavice, šálu, později blůzku, kalhoty atd. Felix jen stále a sledoval její svlékačku. Za minutku byla nahá a téměř připravená na sex. Studený vítr zmítal jejím křehkým tělíčkem, až se prohýbalo.
"Cecilko, hodně mě přitahuješ. Chci, abys patřila jen mně, žádnému jinému. Pokud to bude nutné, vezmu si tě," uzavřel.

Žádné komentáře:

Okomentovat