Lidé jsou hojnější než vši. Je jich úhrnem víc než mravenců. Že se pletu a zapomínám na superkolonie?
Ne, to jen dělám výpočty, kterých by se zalekl kdejaký příznivec konspirací.
Mnoho lidí by možná nebylo mělo tolik odvahy co já.
Ale co naplat, někdo musí stát v čele šiku.
Rozvážně vypočítat, že je nás příliš.
Že někdo musí prostě z kola ven.
A že ten někdo budeš ty.
O pohledu na rozbrázděný kaňon života (doporučená četba)
Uspokojit ženu někdy přesahuje přirozené síly muže. Ano, někdy i muž je pouhou loutkou ženy. Nebezpečné přeludy se mohou objevovat i ve dne, objevují se však hlavně během sobotní noci. V baru, na diskotéce a čůrající mezi karosériemi aut. Vždy lákají samice člověka na totéž, co spočívá chladně skryté pod úplými džínami. V mezírce. Znamení nespoutanosti se vznáší na těch uvolněných kyčlích vytancovaných studentek kdovíjakého oboru. Myslí, že uloví kluka do postele. Zatím on se prostě jen chytí do tenat. Spadne do toho po hlavě, leč nevinně. Jako karakulská ovce, ze které, i během aktu pyšné, stříhají vlnu. Slovo dá slovo a to dá drink. Později jsou si tolik blízcí, drží se, podpírají se, navzájem se tahají do schodů, shazují do postele... je to tak předvídatelné jako že jeden a jeden dá pár. A hupsky šupsky na to.
Jeho tělo smáčí pot, on to však nepozoruje. Je zabrán do šoustání této připité brunetky. A je smutnější než myšlenky na večeři, kterou si musí sám připravit. Má na její vrásky kolem očí pohlížet s úctou? Nebo s pohrdáním? Proč se její mladá kůže tak nevhodně napíná? Proč se tak upjatě tváří. Je zvyklá na jiný pich? Tak na to prr, ty kobylo, zapomeň. Celkově o ní dohromady nic neví.
Neví a bojí se to dozvědět. Lépe ji jen projet šterbinku.. a rychle na ni zapomenout. Tyto devatenáctileté groupies ho stejně valně nepřitahují. Nezajímá ho, odkud přišla ani proč si zvolila právě jeho. Beztak to sama neví. Jen chtěla ohnout. A jít, co jít, letět dál za svým životem, který se právě teď rozplývá v prasárničce.
Netušil, jak se jmenuje, ale napadlo ho, že musí mít dvě jména. Že to není pouze Marta nebo Jasmína. Že je něčí a někdo se po ní shání. Ale bylo mu to fuk asi od magického momentu, kdy mu nastavila. Nebo ještě dřív, kdy se na něj tak lascivně zadívala.
Dokonal, co začal a odvalil se posupeně od ní na bok. Chabl a strádal sotva ze sebe vykřesal těch pár invalidních kapek. Přece však viděl, že má nejkrásnější vlasy z posledních pěti slečen, co na ně trefil. Ale nepředstíral, že rozumí vlastnostem vlasů. Jedna má hezčí vlasy než druhá, to je pochopitelné. Pod jejich dotykem se cítil být syt. Bezpochyby byly z živé látky. Plné pravdy koupelí, vyživované olejíčky a éterickými mastmi. Možná jsou výrazem jejich svědomí. Vlasy jako znak libida nebo sexuálního náboje jsou přece známy odedávna. Tyto nejsou líné jako nenažranec užírající jídlo ostatním, spíš se nastavují slunci a radosti. Pozvolna se v těchto vývodech ubíral k branám klimbání. Žhavý popel styku dovedl ještě zahřát síň zbytkem tepla - nikoliv uspat.
Převaloval se po té úzké posteli, občas ji dloubl do žeber, jak upadal do spánku, občas ho ona praštila do frňáku, nemohli si zkrátka najít své místo v posteli tak úzké, určené pro manžele nebo pro dvojičku žijící na psí knížku. Spalo se mu hůře, než se mu s ní dovádělo. Tři ráno, aspoň že nechrápe... jako některé chrápou... jak dráteník po kalbě.
Nakonec vyčerpáním usl jen něco před pátou a zdálo se mu o ní, že jsou spolu tentokrát v hotelové posteli, načechrané a provoněné, a mají živý sex, do místnosti vcházeli a zas na střídačku vycházeli hoteloví poslíčci a ptali se, zda pro ně něco mohou udělat. Samozřejmě nemohli.
Žádné komentáře:
Okomentovat