"Už bych neměla pít, měla jsem tři," namítla herečka, ale skleničku si vzala.
Právě tak to, dívky, děláte. Máte totiž milujícího přítele v koutku obýváku srkajícího svojí zaslouženou kávu a čekajícího na váš návrat z tancovačky. A tak mu musíte na zlost přijít ve tři ráno opilé jak štětky. Ještě vás ke dveřím dovede bouchač, kterého váš přítel nikdy neviděl a vy na něm visíte jak kus hadříku. Přiznejte se, která z vás to nezažila.
Je na vás pohled jak na rakovinu.
V příteli zatím doutná hněv. Snad napadne i toho nezištného doprovázeče.
Ale ten vás jen dovede ke dveřím a hned utíká k výtahu a ujíždí o šest pater níže, kde profrčí dveřmi a sedá za volant bouráka. Ujíždí do bouřné noci.
Teď už je to jen mezi vámi, postávající stále ve dveřích a milujícím přítelem.
Hned na uvítánou vám vrazí facku.
"Jdi si lehnout, kundo!" rozkáže.
Poslušně se napůl dovláčíte, napůl dokodrcáte k posteli, s polobotkami stále na nohou padáte do peřin a modlíte se, aby přítel odjel na služební cestu. Právě teď. Alkohol dělá vaši v střízlivosti sexy tvář vyzáblou a zároveň opuchlou. Smrdíte po griotce. Po chcankách. Po tom doprovázeči. Modlíte se, aby už bylo ráno.
Jenže milující přítel se vrací a tentokrát v stínu rozeznáváte siluety řemenu, přichází blíž tváře se všelijak, hlavně nakrkle.
"Tak to je můj konec," smutní nějaká neblahá část vás, jenže nemá sílu ani křičet, ani se vzpírat. Ale druhá část se okamžitě rozjasní. "Tak dostanu, co zasluhuji, jupí," jásá. Protože druhá část dívky si ponížení posilněné o zábavný uhlovodík v žíle zaručeně užije.
Žádné komentáře:
Okomentovat