V ústech mám pachuť jako v kočičím záchodě. Ne že bych někdy nějaký doopravdy ochutnal, ale.. znáte to. Představivost pracuje. Jsem sice ožralý na sračky z brandy & whisky & jakéhosi patoku jménem pravý irský ale (ejl)... ale to neznamená, že vám nenapíšu něco do deníčku. Na stromech už štěbetají ptáci, probírají uplynulou noc a plány pro dnešní den. Chodí též po ulicích smečky děvek, co mají moc velkou hubu a pokaždé, když ji otevřou, vypadnou jim z nich španělská slova, někdy i věty. Nedají se poslouchat. Až má člověk chuť říci s klasikem: Aunque la mona se vista de seda, mona se queda.
Z deště se stal liják, ale to nevadí, vyjdu si ještě ven, jsem si jistý, že někde v té deštivé noci je mladá dáma, která si chce zatančit.
Pil jsem totiž včera petrolej. Na chvíli byla bolest v hlavě tak strašná, že mě napadlo, že mi prostě exploduje, a v tu chvíli jsem doufal, že se to stane. Cokoliv, jen ať ta bolest přestane.
Pak jsem ji uviděl. Sedí na barové židličce. Asi tak třicetiletá žena, která má světlé oči, široké lícní kosti, tmavé vlasy rozdělené pěšinkou - přitažlivou tvář plnou neklidu. Sedí zcela nehybně a na spánku jí nebezpečně prudce tepe modrá žilka.
Vypila tak tři panáky. Pořád tak strnule, jako by ji bouchla petarda v ruce, zírala před sebe. Žádný zvláštní obsah v ní podle všeho nebyl.
Dívka mých snů. Aspoň pro dnešní večer.
Bude tanec, pak snad bude vínko a pak i soulož.
Doufám, že není náročná! Protože už mám upito, jak jsem vám povídal...
Žádné komentáře:
Okomentovat