Můžeme se mýlit různým způsobem. Neuvěřímě něčemu skutečnému, klameme se zdáním, lichotíme si domýšlivostí atd. Který z těchto způsobů je nejnebezpečnější, ptáte se? Řekl bych, že nejsmutnější pohled je ten, který hned a bezpodmínečně pohne k slzám.. tedy nejvíce můžeme se mýlit v poupatech rozkoše - v ženách. Kdo se zradí v lásce, je politováníhoden. Nemůže za to, že se zklamal, že byla jeho důvěra zlomena a rozšlapána rozkošnou nožkou kypré záletnice, aniž za to, že ji vytrestal podobně jako ona jeho - tím, že ji nebere telefony a vůbec nebere na zřetel její existenci. Tak mnohý teenager skončí jako běžný paroháč, ale oklepe se, výhodně se ožení, stane se kýmsi vlivným a k stáru na svůj podvedený vztah lehce již zapomene. Jenže jsou i tací, kteří se stávají paroháři napořád - jednou jim zahla, vždy jim každá následující zahne. Německé pořekadlo "einmail ist keinmal" pro ně v běhu univerza a života vůbec představuje výsměch. To jsou nejčastěji ti, kteří v mládí tajně zkupovali z tuzexu žabky a chodili je na výstaviště zapalovat a pak od nich se ztřeštěnou radostí odbíhali... ti, kterým není souzeno dobývat srdce ženina. Obvykle jsou to jen poloviční chlapi, bez zadku, s předkusem, hnusně vyhastrošení a nedbající co by se za nehet o hygienu či o svou vizáž. Jsou předobrazem Turka, který prohrál v karetní hře svou ženu i dítě. Je jim fuk, že je prohrál, ty drahocenné relikvie rodiny, hlavně že zítra si může zahrát, nachmelen, zas.
Žádné komentáře:
Okomentovat