pátek 21. září 2018

Posvěť mě

Do třetice našich malbyzpytných průhledů bych vás chtěl uvést do rajského světa Lukase Cranacha staršího. Ve středu dění je opět strom. Tentokrát se jedná o štíhlounký kmen, jehož větve se zmítají v při hurikánu a mají něco za lubem. Jedná se o vskutku pozoruhodně pojatý strom, který prozrazuje vysoce estetickou a ušlechtilou, mravně nezištnou povahu. Níž se vyskytují postavy. Máme štěstí, že se jedná o chlapy, protože ženské postavy jsou v Cranachově podání mírně řečeno srandovní. Na chlapech není co zkazit. Fousy, tógy, sexy mozky, slabší svaly. Jestli to je hříšník na kameni, jehož nabádají rádci k větší opatrnosti, a ten u vchodu do jeskyně, víme, že to je sám Pán Ježíš, který vylezl třetího dne poté, co odvalil kámen, z místa, kde byl pohřben. Na obrazu je zachycen cyklus, akorát nemá žádný řád, zdánlivě žádný řád, i když pro člověka 16. věku je jasné, co se na obrazu odehrává. Každopádně panoráma dává nám pohlédnout do tváře umírajícího na krucifixu, alespoň o něm něco víme. INRI, neboli Onen známý ukřižovanec, o němž už šla řeč. Nad ním rej andílků seskupených v mraku, jeden z nich píská na flétnu, a všimněme si, že mají pouze hlavy a křídla. Na vrcholku skály věřná Máří (která je naštěstí příliš daleko, abychom na ní pečlivě zkoumali detail), pod ní jednorožec, prosím pěkně. Cranach st. měl asi vytříbený smysl pro černý humor, dlouho nepochopený, kterému vzdal poctu až tumblr. Vpravo prorok nebo snad dosud zbloudilý Šaul, jehož Pán obdařil moudrostí Slova, předává mu neposkvrněnou Bibli a doufá v jeho ambiciózní podniky. Adam a Eva, jabko poznání a chycený had. Střední pásmo v pozadí patří hoře, planině, kapli a válečným stanům. Ještě při rádcích leží co bys střenkou dohodil v hrobě mrtvola, kterou možná někdo právě podrobuje dnes téměř nepřípustné exhumaci. A nebo s ním ještě neskončili, s nebožtíkem. Celkově má malba ráz panoptika neslušných mravů a uvolněné morálky, kterou právě nesourodý princip kompozic, ten stromek, umravňuje a drží nad ní metlu lidskosti a světské velkodušné etiky. Vůbec je kompromis mezi étos a logos a mezi nízkým a vznešeným patrný na tomto přezvláštním Cranachově výtvoru, kdy to v lemech prská a vře sírovodíkem zmatků a plamenem infernálních sil, zatímco pokorná duše touží po věčném světle.

Žádné komentáře:

Okomentovat