Člověk by nevěřil, kolik se tu vyrojí frustrovaných, nenávistných, tlak povznášejících, hlavu postrádajících komentářů ohledně neschopnosti řídících provozu blogu cézet. Jací to šupáci, že nám takhle zprasí nekorunovaného krále českých blogů, no ne? Ale nikdo se nezamyslel nad tím, co člověka žene se takhle prostituovat a vypisovat ze své nespokojenosti. Působí vaše komentáře totiž jak pěst na oko, ty všudypřítomné stížnosti, vzdechy a pláče. Zrovna jako byste se měli co nevidět postavit k Zdi nářků a tam deklamovat svoji modlitbičku se slzami ještě pod víčky. S tím rozdílem, že v Jeruzalémě vás možná nějaký bůh uslyší, kdežto tady sotva.
Každému je šumafuk, co si tu myslíte, to si uvědomte. Je to služba zcela bezplatná, a rozhodně moc nevydělá, takže snad ani nemůžete vážně čekat, že chudáci otrhaní, hladoví programátoři budou pracovat v nelidských podmínkách od bílého rána do pozdní noci, abyste vy, uplakánci, měli před večerníčkem svůj ubohý blog znovu plně funkční. To snad nemůžete upřímně čekat. Proto si nelžete do kapsy a neplačte nad rozlitým mlíčkem, který slíže beztak sousedova kočka. Blog a jeho doba jsou jako dva světy, které si sice navzájem vyměňují světlo a stín, ale vznášejí se v jiných sférách, potkávají se na svých oběžných dráhách, avšak nikdy se nespojí. Proto vám radím: vytrvejte týdny v naprostém klidu, nespamujte co deset vteřin nový článek, klidně i měsíce vytrvejte, ba i roky, uzamkněte se zatím do věže ze slonoviny, bude-li to třeba. A pak, jednoho dne vám slečna Hanka jistě oznámí dobrou zprávu: BLOG JE ZNOVU FUNKČNÍ, A TENTOKRÁT UŽ BEZ SRANDY OKOLO. Možná povstane zmodernizován, jak si to někteří vysnívají. A možná že ho úplně smažou z internetu, ale to už je ve hvězdách a vy s tím rozhodně nic nezmůžete!
Takže na blog a na silné vaječníky pro všechna děvčata, která se rozhodnou neutéct na blogspot a setrvat se svým milým blogem ve věrném svazku!
Děkuji za pozornost,
ředitel blogu Honza Mlýnek
Potkal ji jedné sychravé listopadové noci, konečně ji potkal, prodávala hamburgery ve stánku s rychkým občerstvením a náhoda tomu chtěla, aby mu napsala na kus lístku telefonní číslo. Stačil jediný pohled, aby uvěřil, že tato žena se stane jeho osudem. A skutečně, už dva týdny po prvním sexu byly přípravy k svatbě v plném proudu. Svěřovala se mu jako malá holčička, že pochází z hluboce věřící rodiny a součástí jejího dospívání byl i pokus o svatbu a rodinný život, jak to nazvala. Její rodiče pro ni uspořádali takovou performance. Když totiž přišel čas na vdávání, měla celkem devět poměrně růžolících nápadníků. Všichni věřili Boha a měli trému. Všichni klečeli v kruhu kolem ní. Byla uprostřed jako princezna a nevěděla, kterého si má vybrat: jeden byl hezčí, druhý vtipnější, třetí bohatší, čtvrtý sportovnější, pátý byl z lepší rodiny, šestý ji recitoval verše, sedmý procestoval svět, osmý spolykal nejvíc prášku na hlavu a devátý byl nejmužnější, spojovala je jednoduše linka pouze s kostelem a možná taky s podobně ortodoxními rodiči. A taky měli všichni z toho klečení stejné mozoly na kolenou.
Smála se zakřiklým smíchem slečny, kterou někdo kdysi dávno znásilnil u popelnic. Že si nakonec vybrala toho devátého, nebylo ani tak proto, že byl ze všech nejmužnější, ale proto, že když mu šeptala do ucha při milováni "dávej pozor, moc dávej pozor!", on naschvál pozor nedával a ona si ho musila honem vzít za muže, protože se jí nepodařilo včas sehnat lékaře, který by ji udělal potrat. Tak porodila svou dceru. Nemohla se však o ni postarat, protože se sotva postarala o sebe, tak ji dala do pasťáku. Od té doby se s ní táhne smůla. Prodává hambáče. Jenže teď narazia na něho, na naprosto dokonalý exemplář soucitu a mužství. Zkusí s ním znovu otěhotnět a prožít štěstí rodinného života, dojatě mu šeptala do ucha při milování.
Žádné komentáře:
Okomentovat