Palubní deník

Lásko, všude vládne tvoje kouzlo, s těmi slovy na jazyku se probudil, a ta slova mu nejapně pleskala v mozku jako mokré povlečení ve větru. Bezděčně šáhl pod postel pro sklenku brandy a když dopil brandy, vstal, aby si usmažil pár vajíček. Rozbil je o hranu železné pánvičky a obsah spustil do rozpečeného tuku ze slaniny. Vytáhl chleba ze zásuvky a přešel s ním ke stolu.

Všude špína, dokonce i na nerezi. Pavučiny, přepálený tuk a hniloba. Přesto se zdálo, že nedisponuje mocí dát kuchyni trochu do pucu. Přešel k ledničce a otevřel dveře.
Místo šunky, másla nebo rajčat do sebe všudypřítomně narážely poloprázdné flašky rumu, meruňkovice a rozlinku.

Tohle bylo na nezřízeném pití nejhorší. Stal se imunním vůči opileckým radostem. V alkoholu nebylo možné najít útěchu. V žertu mu proletělo hlavou, že některé věci jako ženské můžou jít k šípku, ale jeho zdraví ne.

V alkoholu najdeš sílu.

Dodá vzpruhu duchu a často i pomůže tělu, kam potřebuje. Posilovna je zbytečně namáhavá a úmorná, zato otevřený bar zajišťuje dostatek energie i šarmantní zapomnění, které je tiché a téměř bezbolestné.

Ale jak už to bývá, říkal si, nechat věci být představuje jediný způsob usměrňování. Ještě jednou si nalil plnou sklínku.