pátek 13. července 2018

Léto v parku

"Všechno má svou strukturu," ozval se opilec. "Jestliže ji najdeš, velké lze obsáhnout v malém."

Stopa ozvěn je vedle přes pahorek, k jezírku a zas k dalšímu vrchu, a tam už, v oblasti, kterou nikdo z nich neznal, poprvé spatřili, co je mělo děsit tolik let poté. Dvě nahé dívky tam ležely s rozšklebenými vějířky na kameni a krvácely odevšad, neboť byly propíchány snad tisícem dýk. Normálně byste pustili baterky na zem a upadli do bezvědomí, to si ovšem příslušníci policie nemohli dovolit. Ihned zahájili vyšetřování, uzavřeli všecky přístupové cesty k dálnici, nasadili vrtulník.
Ve výsledku vynaložené úsilí na hovno, což zjistili už po dvou týdnech marných pátraček. Masakr byl udržen pod pokličkou, ututlán dokonce televizí, neboť pachatel prchl, což by nikoho nebavilo sledovat - a na dlouhých sedm let se po něm slehla zem.

"Tady to je. Zastav," přikázal taxikářovi divný cápek s kšiltovkou.
Řidič mu vyhověl. A velikánský dům, který se topil ve světle, když k němu dojeli, a vedle něhož stálo na příjezdové cestě několik impozantních vozů, ukázal, že má i zeď a ochranku a krystalově oslnivý bazén na zahradě, kde se koupala nějaká vnadná žena kolem osmadvaceti.
"Je to tu. Citím tu její přítomnost."
Taxík odjel a on chvíli postál před zamřížovanou branou. Pátral by po vchodu exitovém, jak se říká, protože tušil, že tu někde musí být. Ale protože to on zabíjel před sedmi lety tak divoce mladé dívky u jezírek a při kamenolomech, nemusel se příliš namáhat s hledáním vchodu. Vchod si najde jej a později jej znovu vyplivne.
Vleze dovnitř a dojde k té, změněn v tváři, neboť podstoupil šest plastik, která ho nechala kvůli milionáři a pak ji unese a rituálně rozbodá u chaty při svitu luny. Taková byla jeho romantická taktika.
To, kým je, ji dá poznat až těsně před smrtí, aby pochopila, jak moc narušila jeho citlivou duši!

Poté se ztratí na tři roky a najde si jinou, kterou miloval před ní a postup u ní zachová stejný. Stejně otrocky ji unese, ale tentokrát, místo aby ji zabil, přiváže ji ke stromu a nechá divoké vlky ji roztrhat na cimprcampr. Takto by postupoval až do důchodu, kdyby se nenašel statečný příslušník třebíčské policie, který mu řádění zatrhl. Jeho manželka byla totiž bývalá holka našeho vraha, se kterou chodil před stužkovákem.

Čekal ve tmě a pak vyrazil, chvíli se spolu přetahovali. Na konci se ozvalo tlumené žuchnutí, když detektiv shodil maniaka ze střechy do chodníku. Byť byl poněkud malý na dospělého muže, byl sporý a měl sílu, protože zvedal závaží, každý den a celý rok. Náš vrah byl vytáhlý a pohublý, trochu ušmudlaný, odpudivá negativita se podepsala na jeho očních stínech, které temněly a prozrazovaly zarytý charakter. V každém případě teď ležel se zavřenýma očima s rozpraskanými kostmi třicet metrů pod detektivem a spal - spal spánkem, z něhož už se nevzbudí. Na temnotě je málokdy co klidného. Vzduch se kolem těla chvěl, jako by se prach nemohl odhodlat, aby dosedl na zem.

Žádné komentáře:

Okomentovat