sobota 30. června 2018

Postup

Jaký je rozdíl, schválně, mezi pijáckou a vagantskou poezií? A tihle chytroliní vyučující na školách je řadí vedle sebe, jako kdyby šlo o rozdílné druhy květeny...
Hafíz.. kdo by ho neznal? Kázal, že víno je symbolem lásky... a tenhle Hafíz, rozpustilec očividně, není ani v čítankách, přestože už sedmset let z něho čerpáme krátká motta a zvolání do úvodních titulků amerických filmů...

Kdo jednou pil, pít bude zas, i v hrobě mu to nedá.
Dokud plna číš, pij statně. V paměti měj stále,
že ni Adam dlouho nepil vláhu rajských toků.

Kdysi jsem hodně krmil vrány, racky, straky, všelijaké divoké holuby...
A oni se mi pak pomstili. Vyklovali oči mojí tehdejší přítelkyni.. samozřejmě jen ve snu, ale ten sen byl jak živý.. a zdál se mi asi rok.. s přestávkami.. nidy jsem nedorazil dřív, než ji zabili, ležela na chodníku jako kus cedníku... bylo to hrozné. Samozřejmě po deseti letech, co to píšu, se z tragického stal vtip, ta holka má dva fracky a další na cestě a její manžel dělá kurýra u pošty a vůbec bych o tom nepsal, kdybych neměl bložík...nicméně přehlídka ptáků v mém snu, byly tam i volavky a kavky, měla v sobě cosi podivně fascinující.. všichni se krvežíznivě slétali, aby zabili tu prostou holku, která za nic nemohla, navzdory pravděpodobnosti, že by se pozabíjeli navzájem.. jen že byla moje pichna... tím se provinila ... a pak jsem se utěšoval, když mě ta noční můra tolikrát probudila, že by to nebylo tak špatné.. Být ptákem. Ne klovajícím oči, to se rozumí, nějakým normálním ptákem. Celé jaro si pěkně vrzat, a když mu začnou mrznout koule, pláchnout na jih...

Žádné komentáře:

Okomentovat