Bezmezně jsem ji zbožňoval. Neměl jsem ale příležitost ji dát najevo vroucí lásku, tedy jsem ji aspoň dal volnost! Ale kdo to ocenil, no? KDO?!
Zamhuřoval jsem obě oči, když odbíhala po půlnoci do smutné noci...
Netušil jsem, jak moc byla zaneprázdněná poměry s jinými.
A teď mám vážný problém, nástává mi převrat...
Dívka, kterou jsem tolik miloval, leží přede mnou na parketách, dočista bez známek života. ALE NEDÍVÁM SE NA JEJÍ TĚLO, VĚŘTE NEBO NE. Dívám se hlouběji, než je tuk nebo kosti... a řeknu vám: nevypadá vůbec dobře. Stačila mě plně zaměstnat na půl minuty, kdy jsem jí vší silou svíral hrdlo, dokud z ní nevyprchal život. Prsty se mi stále třesou a srdce se choulí...
A to jsem si ještě pár dní před tímto incidentem nechal vykládat karty. Vyšlo mi, že se má můj život obracet k lepšímu. Už žádné utírání příborů v zaflusané jídelně, žádné kotelny ani nádražní záchody. Samé pozitivní karty mi vyčetla... zaplatil jsem asi tři stovky s tím, že přijdu příště. Hovno příště. Nikam už nejdu, do piče. Bože! Vytáhla ze mě tři kila, osm hodin mé práce, aby se vůbec netrefila? Je to vůbec možné?
Jsem teď zničený... úplně na dně a nevím, jestli se z něj ješte někdy vyškrábu na světlo...
Tisknu čelo na sklo dlouho nemytého okna... mezitím, co se dívám na bezhybné tělo bejvalky, mi hraje z repráků Evanescence...Bring me to life... prostě komedie říznutá hrůzou, doléhá na mě všemi pahýly a hrozí mě umačkat... Nic nebolí tolik jako ztráta... jako ztráta, kterou jsme zapříčinili vlastní chybou... neměl jsem ji udusit. Neměl, byla to hrozná chyba...
Co naplat, musím přijmout zodpovědnost, musím upřímně pykat, doznat vinu a absolvovat trest. Najdu si tiché místo a budku, tak tichou, že v ní uslyším padnout špendlík, odkud zavolám na policii.. udám se, přijedou, začnou očuchávat, převracet šuplata a zjišťovat, co se tam asi šustlo a pak mi nasadí želízka, tím skončí pohádka... pokud mě dřív neztlučou pendreky... tak či tak, zasluhuju být bit... vždyť je mrtvá, proboha.. já ji zabil... nechtěně, ale co na tom... je nelegální zabít soka v hádce a stejně tak dívku svých snů, i když se tahá s jinýma... neměl jsem tak vybuchnout... pro Kristovy rány, co jsem to za zrůdu, sice to bylo v pominutí smyslů, ale koho to zajímá... matka by se v hrobě obracela, kdyby věděla, že vychovala vraha... achich, ach..
To mi ještě tvrdila, že jí poslední dobou není dobře, bolí ji prý žaludek a v noci se jí zdá, že jí z úst rostou růže, že musí chodit častěji k doktorovi... k jaképak doktorovi chodila, to jsme viděli.. šla za ním a šukali tam bez oddechu jak makakové dobrou hodinu... dobře jsem je viděl ze skrytu auta, jak co bys kamenem hodil, zatahuje žaluzie v té jeho vilce podobné košťálu... architektura soudného dne.. nenávidím budovy, které vypadají jak zebry... a jsou na nich různými prostředky znázorněny kosočtverce a kosodelníky... ježíší, jak ho mohla píchat.. vždyť je tupý jak opravář akvárií...a vypadal, jako by měl nakažlivou kožní nemoc... hrozná pleť... nechápu to, jak ho mohla jebat... srdce mi to rve na kousky.. a rozpádám se zevnitř... jako natahovací hodiny, které někdo rozbije kladivem... ostatně tváří v tvář prázdnu, co jsme? A co nám zbývá?
Žádné komentáře:
Okomentovat