Dokonalostí svých tvarů připomínala oživlou řeckou sochu. Oblečena byla prostě a přirozeně: okamžitě jsem dostal na ni chuť. Možn to byla oživlá řecká socha, jen mluvila česky a smála se, jak se tyhle malé teenky smějí, zpoza zoubků žlutých od nikotinu.
Dostával jsem na ni čím dál větší chuť...
Pak, když jsem se otázal, jestli někdy není zlobivá, dostal jsem odpoveď:
"Já nikdy nejsem zlobivá."
Ale řekla to napůl zlostně, napůl drze, tak jak to mám rád!
Žádné komentáře:
Okomentovat