Modré astry

Lidé mohou žít na ostrově, jen pokud zapomněli, co jsou ostrovy. Pustý ostrov má jen skrovný geologický obsah. Vzepětí člověka, jež jej táhnou k ostrovům, odpovídají požadavkům starých objevitelů. Jestliže jej kdo může obývat, pak člověk téměř neznámý, absolutně oddělený, žena, která by byla bohyní, velký zapomínač, krásná čarodějka, socha z vánočního ostrova, dokonalý umělec atd. Taková bytost na pustém ostrově by byl ostrov sám... Vše ostatní je snění a snít o ostrovech znamená snít o tom, že se oddělujeme, že jsme již odděleni a daleko od kontinentu. Nebo snít o tom, že začínáme od nuly.

Aby ostrov přestal být pustý, nestačí, aby byl obydlen. Podstata pustého ostrova je imaginární, mytologická. A mytologie není zrozena z vůle, brzy přestáváme rozumět svým mýtům - a tehdy začíná literatura. Někteří lidé ho mohou obývat, a přesto bude dále pustý. Pokud jsou dostatečně uvolněni. Pokud jsou dostatetečně tvůrci. Není tomu tak vždy, ale dost se tomu blíží situace ztroskotání.

Pohyb, který člověka přivedl na ostrov.. extrapolujme ho... nedotýká se jeho opuštěnosti. Naopak ho přivádí k dokonalosti. Člověk poušť přece neruší, nýbrž posvěcuje ji. Ti, kdož přicházejí na ostrov, jej reálně obydlují. Předávají mu dynamický obraz sebe sama. Skrze člověka je si ostrov vědom sebe sama jako ostrovu pustého a bez lidí, ostrov je pouze snem člověka a člověk pouze vědomím ostrova... trosečník jako jeho nejvzácnější plod.

Vidíme za záclonu, když za ní nejsme? Jsme schopni se tam povznést?