Od malička holduji nezdravému životnímu stylu. Propadl jsem všemu špatnému a nikdy jsem netrpěl výčitkami svědomí, že se ničím nebo že ničím druhé. Mezi mé obzvláštní neřesti patřilo kouření doutníků. Ale proč vlastně říkám kouření?
Protože to v pravém slova smyslu není kouření, že jo... doutníky se totiž převalují na jazyku, vychutnávají.. doutníky se podobně jako aperitiv.. koštují..
Těžko mi pochopit, jak někdo může žít třeba dva dny bez doutníků... a jak takový enelog kouře vlastně vzniká, jak se rodí? Inu, těžko říci.. u mě to byla otázka hrůzy ze smradu.. cigaret.. vždy jsem hledal náhradu za ten těžkopádný pach vyhnilosti, který se line z cigaret a měl jsem vlastně štěstí, že jsem jí už jako docela malý capart nalezl v doutnících.. Cítím tam tu, oproti fabrikovaným cigaretám, dominikánskou přírodu a krásky přebalující lístky... a musí něco z mých představ mít reálný základ.. protože kdo je stuprum, když ne vědma? vědec on není a nejspíš už nebude, leda ten, co fušuje po svém způsobu do vědy.. ale vy pravděpodobně nevíte, o čem mluvím, tak to nechme ležet..
Žádné komentáře:
Okomentovat