Zhýčkávání

To je nejlepší scéna z toho filmu, cha cha cha. Jen mě mrzí, že jsem ji nenahrál se zvukem.

Vypluli jsme z Peru (kde jsme se zdržovali celý jeden rok) a zamířili jsme jižním směrem k Číně a Japonsku; potravin jsme s sebou měli na dvanáct měsíců; po více než pět měsíců nám přály dobré, byť mírné a slabé větry od východu. Nato se však vítr obrátil a mnoho dní vál jenom od západu, takže jsme pluli pouze zvolna anebo vůbec, a mnohokrát jsme pomýšleli na návrat. Pak se však znovu zdvihly prudké a mocné větry od jihu - s jednostupňovou východní odchylkou - a ty (ať jsme dělali co dělali) nás zaháněly na sever; v téže době nám došly potraviny, ačkoliv jsme s nimi hodně šetřili. Když jsme se takto ocitli uprostřed největších vodních spoust na světě, bez potravin, pochopili jsme, že jsme ztraceni a chystali se na smrt.

Katka s Ludvíkem opět seděli v bytě na pražském nábřeží a minimálně jeden z nich necítil potřebu mluvit o událostech, které se staly na hřbitově. Nemělo smysl pitvat situaci, nebo snad trpět výčitkami svědomí.
Byli duševně mrtvi a sešli se jen proto, aby si tuto skutečnost vzájemně potvrdili.
V jejich vzpomínkách již nebude žádné radosti. Strašné živoření.
Ještě před pár hodinami je nenapadlo nic lepšího než rvát vlastní tělo, pít vlastní krev. Snad se pomátl Ludvík, kdyz si uvědomil svou zvrácenost. Na všem, co je čisté a radostné, nutně ulpí poskvrna. A Katka byla tak nevinnou dívkou, než na ní ulpěla kaňka Ludvíkovy zvířeckosti. Prorazil ji divoce zmítán chtíčem rozkošnou blanku a udělal z ní dospělou ženskou!
Chápal, proč se vzepřela životu. Žádný div ve světě, kde člověk pořád jenom.. ztrácí.. teď blanku a později vše, na čem mu sejde!

Byl čerstvě oholený a měl pokožku růžovou jako broskev. Vůně kolínské se neztrácela ani v tak otevřeném prostoru. Prsty klepal o stůl, kde voněla na tácu bio káva.