Anastázka patřila mezi mé nejoblíbenější frndy. Sice neměla valnou postavu, pod dekou z ní byl jen takový hrbolek, jako by tam ležela nějaká tyčka a jen podle toho, jak šustily drobky z chleba na posteli, jste poznali, že pod ní Stáza (ještě) dýchá. Měla oproti jiným klínům ovšem něco navíc. Dokázala se tulit jako pravý bernardýn a velice zaujatě vypadala při sexu, to je maličkost, kterou spousta mrdek opomíjí, skoro jako by se k činu pokaždé chystala poprvé a vždy se jí to, přirozeně, tuze líbilo. A taky neměla úplně hnusnou tvář. Nemám rád vyloženě hnusné holky s nosem jako skoba a rozpitýma, prasečíma očima. Těžko se mi do nich vchází. Vypadají jaksi záludně a taky v posteli jsou záludné, skoro jako nějaká prasátka, takže máš chuť je vytrestat. Jenže Anastázka působila velmi svěže, jako závan jarního větříku někde u hájku nedaleko myslivny, měla sice nesouměrnou tvář, a moc masité čelo, jenže své drobné nepěknosti kompenzovala vystupující bradou, kudrnatými vlásky po pás a důlky v líčkách, takže alespoň vypadala soutěživě a hravě a ne obnošeně, jak už dneska ty mladé teenky působí.
Měla hodně intenzivní měsíčky, co si pamatuji. Hodně pak voněla po syrovém mase a .. prostě krvi, pach krve je to, čím ženské někdy načichnou, bůhvíproč. Víš, jak to dovedou... Hodně trpěla na rýmy a kapala si do nosů kapky snad pětkrát denně. Takže i smrkala jak usmrkanec. Byl problém ji dostat do společnosti, radši jen seděla či ležela na posteli a hrála si s mobilem, když si nehrála s mobilem, tak jsme dupali. Moc toho nenamluvila, což mi připadalo nanejvýš přitažlivé. Potřebovala to aspoň třikrát během dvou hodin, co jsem si pro ni vyšetřil tak dvakrát, třikrát týdně. Častěji jsme se bohužel nescházeli, neboť jsem potřeboval prostor i pro jiná děvčata, která jsem nemohl nechat neobdělané, protože jakmile by byla chvilku na vodě, tak by si bez výčitek svědomí hupsla na někoho jiného, jak už to ta mladá emancipovaná děvčata dneska dělají. Chtěl jsem ji vídat častěji, ale osud rozhodl za nás.
Náš spokojený pich byl přerušen incidentem, když mě jednou po naší schůzce sledovala po městě a objevila, že se tajně kradu do jiného domu, bytu - a náhodou to byl byt její kámošky, se kterou si později hrozně vjely do pěstěných vlasů a snad jejich spor skončil až na polici.
Před sedmi sty let každý věděl, že země je plochá. To ovšem neznamená, že to byla pravda, ale všichni to věděli a věřili tomu, takže pro ně byla země plochá. Když se lidé této vědomosti vzdali, jejich vnímání se změnilo, jejich názory se změnili a dnes víme, že země je krychle.
Divím se, že nikoho ještě nenapadlo vybagrovat díru do fasády materské katedrály. Zničit všecky fresky, podpálil modlitební knížky atd. Divím se, že vandalové rozbíjejí akorát tramvaje a lavičky. Co je ještě divnější, při kostelích zpravidla neuvidíte drátky od kamer, kdežto v tramvajích ve větších metropolích už je všecko snímáno digitálně. Jako by pachátelé úmyslně chtěli pykat za přestupky. Ačkoliv škody způsobí jen nepatrné. A kde by se mohli vyřádit, tam po nich ani čokl nešťekne.
Žádné komentáře:
Okomentovat