Co se zelená, hnije

Rozhodl se vykročit. Dál v místnosti nebylo nic moc zvláštního. Kromě malého černouška, tvrdého na omak pod pestrým hedvábným šatem, který měl v břiše hodinový strojek, jenž ho kdysi uzpůsoboval k tomu, aby běhal po stole, ale který už dávno nefungoval a kromě pasti na myši hned pod oknem. Linoleum matnělo a průsvitnělo, jak se přibližoval vstupu do zatáčky, kde začínal rozprostraněný koridor. Když zahlédl prostor před sebou, zkoprněl úžasem. Na konci tunelu, protože chodba skutečně přípomínala tunel, seděl na trůnu nějaký člověk a držel dirigentskou taktovku.

Vypadal jako příbuzný Krakonoše v poněkud ošumělém obleku, polobotkách a s šedivými vlněnými ponožkami, který před spaním vypil trochu na lačno sedmičku meruňkovice a ještě se mu destilované ovoce neuleželo v hlavě. Svítily mu oči pod nápadně černým obočím, ale tak nějak vilně, jako by chtěl píchat domorodou služku na toaletě.
Vprostřed rozčísnutého plnovousu mu kmitalo několik stříbrných nitek a na odulém rtu mu seděl ironický škleb. Prostě typ, kterému žádná moderní vysokoškolačka neodolá.
Zvlášť když neměl padesát, jak by se mohlo zdát při zběžném pohledu, ale pouhých dvacet osm, byl tedy na vrcholu chlapeckých sil a jeho pneumatický žaludek už během "night lifu" vypumpoval tolik patoků, že by to stačilo na zaplnění kanálu v středně velkém krajském městě.

Díval se přímo na něj.

Tento kašpar že by měl být ředitelem blázince? Dělají si ze mě šoufky? pomyslel si.

Avšak tento jen o to víc ukázal zuby, znatelně už vysílen. Přesto povstal a stoupl si dál ke stěně.

Však taky z kapsy vytáhl dálkové ovládání a nasměroval ho někam za svá záda.

A když zmáčkl čudlík, cosi hrozivě zaskřípalo. Soukolí se dalo do pohybu, stěna se začala rozestupovat, proměňující tvářnost chodby v cosi jako panoptikum zvrácenosti. Zároveň se začal propadat i trůn a místo něj se ze země pozvedala, bože, nedopusť, a otvírala trouchnivějící hrobka.

Otřásl se při zvuku otvírání hrobky a sutin času, zvuku, který však zároveň vyjadřoval zbožné přání dobýt kalhotky Adriany, tak se jmenovala rezavá slečna, co se potkali, když směřoval za Hanzelkou a vzít ztečí její ztepilou dírku.