Ó vy tiší mučedníci nešťastné lásky - co jste láskou zkusili a ji zapírali. Nikdy se o ní nevědělo, a to byla právě velikost vaší lásky, jež tuto ryzí oběť přinesla. Ovoce této lásky je skryté, neboť zrálo tichým žárem skryté bolesti. A oč větší přemáhání, oč víc jste věřili v nemožné, o to jste byli většími.
Vám, jedině opravdovým, chci věnovat následující řádky.
Co básník opěvuje, musí mít v sobě smutek, který je záhadou jeho života. Jistě jste zaregistrovali, že leckterý básník líčí krásy přírody a skládá v ní nepřirozená očekávání, skoro jako by příroda rozhodovala o tom, jak šťastný či nešťasten bude náš život. Jenže chyba lávky, už jsme dost zodpovědní a vyvinutí jako homo sapiens sapiens a snad brzy se označíme jako homo turingus, podle Turingova stroje nebo třeba homo ropus podle toho, že nám zbývá jen 30 až 70 let (když počítáme písky a jiné metody výroby) této blahodárné kapaliny, jsme tedy dost chytří, abychom si spočítali, že příroda je neurastenická, rachitická a nadto prodejná děvka a že jediné, co hýbe světem, jsou peníze a - překvapivě - zase ti prachsprostí lidé.
Nevím, jetli jsem potkal někoho, kdo by mě někdy opravdu ovlivnil natolik, abych si řekl, tenhle člověk má v sobě něco z augura, něco z proroka v biblickém slova smyslu, věští třeba z letu ptáků nebo z křištálových koulí nebo z vagín děvčat, není důležité, z čeho vlastně věští, ale jak se jeho proroctví naplňují. Nostradamus je přeceňovaný šejdíř a ta paní v černých šatech, co bydlí naproti nad masnou a která si domů vodí fifleny, kterým věští z ruky nebo hádá z karet, té si nemůžeme příliš vážit - snad až na to, jak zdatný obchodní talent kdesi podědila.
Říká se, že pokání ulevuje duši, ale je to právě naopak. Kdo z vás ještě ví, co znamená činit pokání? Asi nikdo. Patrně to slovo ve vás probouzí touhu nahlédnout do slovníku a zjistit, co se za ním skrývá, ale ještě spíš vás nezajímá vůbec, tak jste mu vzdáleni. A přece, kdo smyšlí ryze, nutně musí zabřednout do pokání, do výčitek, do vzletných záškrtů svědomí nebo držkopádů vzpomínek. Pokání vzbuzuje chorobné myšlenky a potlačuje originalitu na úkor schválování činů. Tak jako třeba člověk nespavec je rozpůlen nebo zdvojen, v jednom životě může být pracovitý a úspěchy se mu můžou lepit na nárazník a holky hromadit v kanclu, kdežto v druhém, když leží v posteli, jen přemítá, jak všecko zvoral a zvrtal a že nemůže být ničeho hoden, protože absencí spánku se trestají jen ty nejhorší sorty grubiánů a patolízalů a vyližprdelků, a i ti ještě často usínají aspoň na pár milosrdných hodin. Kdo nespí, myslí na sebe, a tím, že myslí na sebe, ztrácí svět. Není horšího trestu pro živého než být odloučen od života. Vskutku jen nejsilnější srdce může překonat muka tak strašná. Kdo dal přednost s Kantem (třebaže tak učinil pouze na papíře) existentia před essentia, rozhodl se pro cestu, ve které není spánku, není odpuštění, není úlevy, jen zmatek, bouře chtíčů, trestající bohové, neviditelné rány osudu a tak dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat