Povím vám tentokrát o známosti mých mladších let. Nejsem zrovna stařec, to víme, přesto je už módou dneška se prohlašovat starým, kdykoliv se jen namane příležitost a protože jsem tak trochu synem své doby, ani já nepohrdnu udělat ze sebe sešlejšího věkem, než jak tomu skutečný věk napovídá. Ale ať už se cítím jakkoliv mlád či naopak nad hrobem, dívka, se kterou jsem se seznámil poblíž nádvoří, och, nedaleko jezírka, v kraji zvětralého piva, ve slavných Teplicích, v přenádherné promenádě lázeňského parku, o které by turisti prohlásili, že je trochu víc šik než obvykle, wow, je to už pytel let, pamatuji se, že byla jaksepatří milá a měla své přednosti už na první pohled ukryté v blůzce. Že se jednalo o kostel sv. Alžběty nemusím připomínat, ale že ona sama se jmenovala Alžběta, to už zmíním, ačkoliv ke svaté měla daleko. Byla to taková poctivá smažka, ráda si poslechla v klubu tvrdší muziku, vypila pár pivek a grgala, prostě patřila mezi typy, které jsem v době těsně po dvacítce měl nejraději, holka krev a mlíko, která uměla chytit příležitost za pačesy a určitě udělala bezvadnou kariéru v pornu, protože to uměla roztočit a vsadím se, že teď má tři malé caparty na krku a bývalého manžela, který neplatí alimenty. Mimochodem, jedna má skalní fanynka odsud je taky z Teplic, takže možná ví, že z hlavního průčelí je kostel sv. Alžběty prostě neodolatelný. Tam jsem seděl v trávě a meditoval, kouřil takové ty tenké černé cigarillos a přemýšlel, že bych si tady k tomu průčelí vodil štětky a napájel je vermutem (pelyněk či wormwood?), dokud by nezkapaly, měl s nimi posmrtně styk a nemusel jim nic platit, protože jak užijí mrtvé peníze?... a do těch myšlenek se zjevila jak z mušle ona. Jako by ji zanesl vánek až k mým chlípným představám, až k mým necudným snům. Měla takový ten sexuální zážitek přislibující zadek v džínsách, pořádně vystavěný a popocházející po směru slunečních paprsků, takže bylo do čeho se zabodnout pohledem. Skoro mi začínal v gatích tvrdnout, jen co jsem si všiml, jak přešlapuje z tlapky na tlapku a vrtí se v bocích. Její neuvěřitelné barvy tváří a kyprého života si všiml každý - a proto mě nesmírně udivilo, když mi líčila, jak chodila pár let o berlích. Prý byla v Indii a u jogínu se učila takzvané guptavidě, tajnému posvátnému učení, které např. se zajímá o takové věci, jako je ovládnutí dechu až na molekulární úrovni, což, jak vysvětlovala, doslova znamená, že mistry té techniky můžou vsadit do země a nechat je tam několik měsíců jen tak, jak nějaké krtky, oni jsou zatím jaksi schopni přerušit dýchání a nezemřít, pak je zas vyhrabat a oni zas do hodiny "obživnou" a takto vzkříšeni z popela žijou zas obyčejné životy jogínů. Fascinovaně jsem poslouchal, jak se jí nějaký krok nepodařilo dotáhnout do finiše a po pěti minutách přerušeného dechu ji trošku vysadil mozek, tak musela do nemocnice a oni ji cpali přes hadičky oxidy a oxygeny a long story short, měla nějakou formu obrny, kterou vyléčila a teď je silnější než kdy dřív.
Na to jsem odvětil, že každý se zachraňuje, jak jen může... ale že je dobře, že přežila a je z ní tak půvabné děvče. Že společně můžeme zachránit planetku a ať si mě veme. Tak si mě nakonec nevzala, pochopila, že nejsem až tak stvořen pro párový život, že chlastám do bezvědomí a tahám se s rajdami, ale měli jsme svých pět minut zábavy. Rád na Alžbětu vzpomínám a vždy si vybavím její působivý dekolt a její voňavou kačenku.
Žádné komentáře:
Okomentovat