Snímání

Cítil vítr ve vlasech a na tváři lechtání jemných zrníček písku, který padal za okraj masky. Neklidné poryvy větru mu cloumaly nohavicemi kombinézy. Vypadal jako opravdický derazitér.

Jsem expert na sny. Jako dítě jsem ovládal lucidní snění, zažil jsem i lehčí formy astrální projekce. A taky jsem párkrát zažil něco, co sen rozhodně nebyl. Občas uprostřed snu procitnete a uvědomíte si, že jste ve snu. Mnohem horší je, když zjistíte, že ve snu nejste. To se stalo dnes v noci. Nevím, jak jsem se tam dostal, ale začalo to tím, že jsem stál před zrcadlem u sebe v koupelně a díval se na sebe. Co bylo zvláštní, že jsem měl dlouhé vlasy, které už dávno nenosím. Nic však nenasvědčovalo tomu, že by se mi to zdálo, bylo to absolutně reálné. Potom jsem chodil po domě z místnosti do místnosti. Všechno reálné, ostré, všechna čísla a nápisy se daly číst, což ve snech většinou nejde. Ovládal jsem sám sebe a svoje chování. Zkusil jsem se podívat sám sobě na ruce, další způsob jak si uvědomit že sníte, naprosto bez problému. Byl jsem naprosto přesvědčen, že to je skutečnost. Pak jsem si ale uvědomil, že tady něco nesedí. Můj domov byl seskládán z kombinace mého dávného bydliště v bytě a toho současného, kde žiji již 14 let. Poznal jsem to v detailech. Taky mě zaujala ozdobná číše s vyznačeným věkem, která se dává k narozeninám. Bylo tam o rok více, než mi je ve skutečnosti. Když jsem se pozorně podíval z okna, viděl jsem, že se krajina najednou přepnula ze zasněžené na letní a za chvíli zase zpátky. Tyhle chyby v matrixu mě dovedly k myšlence, že je něco špatně. No a pak tam byla ona. Neznámá entita, která měla podobu mojí spolužačky ze základní školy. Zeptal jsem se jí, kde to jsem. Jestli to je sen, realita, nebo jestli jsem mrtvý. To mě skutečně napadlo jako reálná možnost, že jsem prostě zemřel a jsem teď bůhví kde. Usmála se a řekla mi, že jsem v jiné dimenzi. Zeptal jsem se, co ode mě chce. Sedla mi na klín a něco šeptala. Nevím co, nedávalo to smysl. Na chvíli jsem odvrátil zrak a když jsem se podíval zpátky, už to nebyla moje spolužačka. Byla to černovlasá žena, v obličeji úplně bílá, s černými skvrnami místo očí a oblečená v bílém rubáši. Byl to strašný pohled a ještě horší pocit mít ji na klíně. Chytil jsem ji za krk, přitlačil k zemi a začal ji škrtit. Vzápětí jsem se probudil ve své posteli, úplně propocený. Jako první jsem si šáhnul na hlavu a zjistil, že moje vlasy jsou krátké. Takže to nebyla realita. Potom jsem spal až do rána.