Sebeovládání

Jsem estetik a erotik, věřím v lásku a znám ji, děvčátka, až na dřeň. Ten, kdo nedokáže stisknout dívku tak, aby všechna iniciativa vycházela od ní, aby ztratila z obzoru vše, co je vedlejší, je u mě břídil. Zeptejte se ho.
Pokud nedokáže zařídit, aby se jí zavíraly oči a přesto v ní pracovaly temné síly, měla je zavřené a byla noc - ale v ní zatím jasný den. Pak by se měl dát na včelařství.

Nestýkám se s ní, jen se dotýkám její periferní existence. Mihneme se ve dveřích. Ani na sebe nepohlédneme, jen proběhne iniciační krok, zavane pachová stopa. To je první pavučina, do které musí být lapena. Na ulici ji pozdravím, ale ani se k ní nepřiblížím, stále si udržuje odstup. Určitě si již všimla, že se na jejím horizontu vyskytlo nové těleso, které zvláštním, nevtíravým způsobem zasahuje rušivě do její cesty. Jenže o zákonu, určující tento pohyb, nemá ani zdání... Ponouká jí to se dívat střídavě vlevo a vpravo, kde je onen hledaný bod. A že je jím ona sama, ji ani nenapadne. Psychickým vesmírem stýkání vede diagonála, můžeme si ji představit, ruzně probíhá, aby byla dostupná z protichudných i rovnoběžných stran, a to tajemství a blaho, květ panenství třeba, kterého se hledíme dobýt, spočívá zapečetěné v enigmě dívce, jež je její podstatou. Všecky její ženské prostředky musí být zmobilizovány, ale odročeny. Začíná radarem cítit, že vědomí její svobody je ohrožené, že je dána v sázku její neutralita a musí být jakoby spontánně vybuzena až do bodu, kdy se ztratí, takto je svádění chápano v osudovém smyslu, a aby se tento bod nejvyšší odtažitosti její svobody dovršil, musí její vědomí bez diskuse směrovat k pádu. ^{Pozn. pod čarou: teprve dneska večer, co píšu zkusmo o děvenkách, jsem se naučil ocenit ouverturu k Hebridám od F. M. Bartholdyho. To ji poslouchám dobrých patnáct let. Nenápadná v lecčem kompozice, arbitrární, přesto nezbytná. Konec poznámky.} Musí být udržována v jakémsi sonmambulismu, aby se probuzená vášeň zhroutila do propasti osudu. Určitě všichni víte, jak se běžně svádění pokládá za druh nátlaku, že dívka očekává něco nového, odchýlení se od trajektorie jejího chování a chování svůdce působí netradičně, což vyvolává nečitelnost zmatku nebo co, a my, povrchní, považujeme běžně svádění za postup triviální, který vrcholí odmitnutím nebo podlehnutím. Ale ve skutečnosti se jedná o moment vysoké napínavosti a INTENZITY (Gesty Felicie Day - a spontaneous orgasm) a komplexity, jen slabí svůdci končí tak rychle a zbrzkle, kostky jsou sice vrženy, ale vrh probíhá, dokud se nezastaví ve spirituálním momentě dívčina "probuzení", centrum této sítě rozhodování se nachází v prefrontálním kortexu a vědátoři jí říkají DMN. Když ti chce udat telefonní číslo nebo adresu, ty jen děláš, že ji nechceš slyšet, protože víš, že se s ní ještě setkáš, a tak se ji snažíš zadržet a udržovat její DMN v chodu, a ona je paf, protože to nezná a ty ji tedy poznáš a ona tebe až někdy v příštím kole, nehraje se na brzo, ale na vytrvání. Právě příště je řada na ní, pryč s netrpělivostí, pryč s chamtivostí, tohle se musí prožívat pomaloučku a s požitkem, protože cílem je vytřískat víc než všichni ostatní, vysát ji až do plazmy, dokud se sama, zmatená, nestane nefilou a neuplete na sebe nejpevnější síť.